hodnotenie na bonitácii

[alexa]

Spousta lidí se psy bonitaci nacvičuje, jenže to jsou v klidu, protože při nácviku "o nic nejde". Pak přijdou na "ostrou" bonitaci a jsou na sesypání, třepou se jak ratlík. Jak se má potom chovat pes?

Někdo bonitaci nenacvičuje a v pohodě ji dá. Ale někdo na to kašle, a pak přijde se psem který si "není jistý v kramflecích", sám je nervózní a to je pak teprve legrace. Snahou bonitační komise není psa vyhodit, ale zbonitovat ho. Snaží se kolikrát i všemožně pomoct, ale někdy to prostě nejde. Není možné zkoušet bonitovat psa celý den, jsou tam i další. A když tam přijde takových psů (a někdy i majitelů co psa nezvládají) nedej Bože pět šest po sobě, tak je to celkem náročný. První rána košem je v pohodě, ale ta třicátá už "tak trošku" bolí.

Moje rada je nacvičovat a až půjdete na bonitaci - keep smiling. Pes velmi dobře vnímá Vaše rozpoložení, takže buďte klidní, ale rázní. Nejdete na zkoušku nebo na pohovor k šéfovi. Všichni kteří s Vámi budou v kruhu včetně Vás mají v tu chvíli stejný cíl - zbonitovat psa.

Další samostatnou kapitolou jsou testy povahy. Vždy jde na ukázku napřed "nástřelák", ale mě to přijde, že lidi se na to asi nedívají. Jinak si nedokážu vysvětlit, že spousta jich dělá všechno úplně jinak, než bylo ukázáno. O tom že málokoho napadne svého psa povzbuzovat nemluvě, a když už, tak povzbuzují jak na pohřbu. Není potřeba se stydět, československým vlčákům je potřeba trošku "přehrávat" - radost musí být jasně radostná, zákazy důrazné, povzbuzení nesmí uspávat. A když někomu není něco jasné, stačí se předem zeptat. Nikdo nikoho "neukousne".

Karel S.