Proč jste si pořídili ČV?

[Lucilus]

jako malá holka jsem měla možnost přijít do kontaktu s hafíkama už od dvou let, prababička, měla vesnickýho vořecha, kterého jsem neskutečně zbožňovala, jako malá. Moje babička měla Kolii Donečka, skvělej to pes a když umřel tak babička měla NO ač kotcoví psi, byli suprově vycvičení že babička mě klidně pustila se psem do okolí na procházky a pes mě poslouchal suprově. Samozřejmě že rodičové o psovi nechtěli ani slyšet a když mi bylo 15, tak sem si od tety dotáhla domu kříženku beagla a čehosi dalšího, úžasná fenka. Když sem se vdala, tak jsme s manželem hodně přemýšleli jakého psa si pořídíme a manžel chtěl středního pejska a tak následovali Staffordšírský Bullteriéři, ale po smrti manžela sem přeci jen chtěla opravdu parťáka aby sem zahnala chmury a tak jsem postupně poznávala Terezu s Aryou, Honzu s Akašou a Alenu s Benem Srdcerváčem a jela jsme s Terezou a Alenou na výstavu do bolky, kde jsem vystavovala i stafbulíka. Když jsem za holkama přišla ke kruhu tak sem užasla na čévéčkama co jejich páníci vystavovali a začala sem se ptát jaké že to vlastě plemeno ČSV je a hrozně mě učaroval Jerry Lee z Molu Es nádherné čévéčko a plánovala sem že až na přes rok bych si čévéčko pořídila, ale stalo se něcoo co jsem absolutně nepředpokládala a co do základu změnilo muj život a to když sem viděla v nabídce že Jiřina Nekvasilová z chovky Arqeva nabízí své odchované štěndo Bellonku k prodeji a shání jí nový domov a mrzelo mě že musím ještě počakt s ČSV, ale po pár dnech mi Alča s Terkou nabídly zda bych s nima nechtěla jet na bonitaci do Roudnice a 2.10 to bude přesně rok a tak sem jela. Když sme dorazily na místo tak sem se okamžitě zamilovala do ČSV, ale to sem ještě vůbec netušila ráno co se bude dít dál, tak jsem tak chodila, psíky si fotila a sbírala informace a Alča s Terkou mi řikaly, že dorazí páníci i s Bellonkou. Dopoledne se opravdu tak stalo a přijeli majitelé i s Bellonkou a já se do toho malýho šedivý štěnda zamilovala na první pohled. Nakonec z paní majitelky vypadlo, že by chtěli fenu opravdu vracet, ale pozorovala sem že váhají a teda po dlouhém hovoru s paní chovatelkou Bellonku nakonec vrátili a ještě před tím se Jiřina Nekvasilová ptala kdo by Bellonku chtěl a že já nedržela jazyk za zubama, tak jsem se nabídla jako zájemce, protože Bellonka se mě opravdu moc líbila, ale nevěděla sem co se bude dít dál a tak jsem si řikala, že asi to nevyjde. Jenomže, mezitím jsem byla venku a pozorovala hafíky jak se bonitují a obdivovala je ať to byla jejich povaha, vzhled a impozantnost a kdybych se mohla rozhodnout tak opravdu čévéčko, protože jsem toužila po velkém psovi a opravdovym parťákovi do nepohody, kterému nevadí, déšť a bude milovat, procházky, bude plavat a ve sněhu se jako šílenec bude válet. Mezitím jsem také na chvilku pohlídala Bena a ten pak na mě samou láskou skočil, když sem byla v podřepu že sem si sedla do trávy a asi usoudil, že sem unavená , no a když jsem si nakonec kupovala čaj, protože byla zima, tak holky za mnou přišli s hodně potutelným úsměvem od ucha k uchu a já nechápala co se děje a za nima šla Jiřina Nekvasilová a do ruky mi podala vodítko a že tady mám Bellonku. V tu chvíli sem nedokázala popsat co se ve mě odehrávalo a dodneška nedokážu dostatečně poděkovat Jiřince za to že mám Bellonku a jak moc sem s ní šťastná. A tak se takhle ke mě dostalo čévéčko ač moje plány na pořízení se měli ubírat jiným směrem a mé rozhodnutí bylo urychleno samotnou Bellonkou a i když za ten rok jsme si prošli spoustou věcma a Bellonka mi úplně změnila pohled na to co je to mít psa a život s ní je o poznání akčnější, veselejší občas na zabití, ale hlavně mi ukázala, že ke štěstí stačí opravdu málo a že to štěstí je zabaleno do šedivých chlupů.

[Mist]

Lucko, musím potvrdit tvá slova - byla jsem u toho, když ti Jiřina Bellonku předávala, a musím říct, že ses samým štěstím málem počůrala (nebo rozplakala?).

[Lucilus]

Originally Posted by Mist

Lucko, musím potvrdit tvá slova - byla jsem u toho, když ti Jiřina Bellonku předávala, a musím říct, že ses samým štěstím málem počůrala (nebo rozplakala?).

oboje pomalu m, ale spíš sem se málem rozbrečela štěstím

[Romana]

Když mi bylo asi tak 11 let, v centru Prahy jsem potkala hned dva - pes a fena ČV, úplně mě už jako malou holku okouzlili. Ten krásný hluboký pohled a pak, když se dali do pohybu, propadla jsem jim úplně. Když jsme nechali uspat naší fenku - kříženec dalmatina, tak si každý z rodiny vybral nějaké plemeno, které se snažil doma prosadit, ale marně, mamka řekla že bude dalmatin a tak jsme si domu přivezli Izoldu. Něčím netypická přece jen byla - hnědý dalmatin se jen tak někde nevidí...

Když jsem se pak odstěhovala od rodičů a z 12h směn přešla na normální pracovní režim od pondělí do pátku po 8h denně, tak jsem si řekla, že už je čas na vlastního psa... Zjištění, že po 12 letech mě nadšení z ČV neopustilo, mě donutilo k tomu, že jsem si přečetla všechny články líbivé i nelíbivé, navštívila CHS, odkud jsem si vlčátko chtěla vzít. Nic mě neodradilo, tak už nezbývalo, než si pro vlčátko jet.

Doma máme sice na podlaze permanentí nepořádek, který se skládá z kousků papírků, rozžvýkaných kaštanů, okusaných kousků šišek a taky z nějakých těch psích hraček (ovšem podotýkám, že ač většina plyšová, všechny drží v celku, což je dosti netypické), ale nikdy nebudu litovat svého rozhodnutí a myslím, že se odvážím říct, že u jednoho nakonec nezůstane...

A závěrem malé shrnutí:
ČV jsem si pořídila proto, že mě toto plemeno naprosto okouzlilo. A čím? Svým ladným pohybem, krásným pohledem, je to pes, který je nejblíže svým kořenům. Plemeno je to mladé, není zdegenerované několikasetletým šlechtěním a navíc je to i české národní plemeno, což je pro mne přinejmenším sympatické...

[Rhilien]

Leila: to je super..fakt jsem se pobavila..

..a to srovnani psa s zenou..no, at je to srovnani s muzem nebo zenou, me to pripada tak akorat jako zabava do hospody, k pobaveni to mozna je, ale jinak absurdni - srovnavat zvire s clovekem, ale to to "moc pitvam"