Príbeh Bruinen Potomok Vlkov

[jerabekj]

Originally Posted by samak

Ahoj,
Nove stene te jiste pomuze, me to taky pomohlo. Jen jsem se nevyhnul obcasnemu srovnani a bohuzel musim rici ze proste zadnej pes neni uz takovej jako muj prvni pes Benny. Ac jsem nejdriv nechtel o novem psu ani slyset, tak jsem se po mesici nevydrzel divat na prazdny kotec a zacal schanet psa. Asi jsem si ho poridil moc brzy protoze jsem byl porad hodne ustrasenej za kazdou drobnou zdravotni komplikaci stenete jsem videl kde co a plasil jsem.
Mej se v ramci moznosti co nejlepe.
Lada

Ja jsem srovnaval hodne, prosel si strachem ze toho divocha nevychovam a strachem pri kazdych drobnych obtizich, ktere jsem u Agyra (prvniho psa vubec) nikdy neresil. Porad jsem ho pozoroval a premejslel jestli neni neco spatne. Asi to bylo dano i tim, ze byl ze vsech stenat nejslabsi na zadni nohy. Nakonec se ukazalo, ze problemy pusobi nadmerne klenuta bedra a v te dobe jeste nedostatecne osvaleni. Ted je mu rok a vsechny starosti o jeho zdravi odeznely. Je to silnej junak, kterej je schopnej udelat skoro salto .... a dalsi ukaze az cas a starnuti.

Nechtel jsem se Brui dotknout a neverim ze byste udelali malo. Jen ten kotec (ktery nyni chapu) mne zaujal. Pamatuju si, kdyz mel Agyr takovou hnacku az z nej strikala krvava stolice na vsechny strany, zastlal jsem ho perinama v posteli a celej den mu na bricho prikladal nahraty rucniky. Normalne periny nesnasel, ale tehdy to vydrzel skoro cely den. Vecer pak najednou vstal, oklepal se, shodil periny a lehnul si vedle postele na studenou podlahu a ja vedel ze uz je vse OK .... kez byste to byli meli take tak jednoduche.

Je to strasny ze Brui odesla takhle mlada, ale z pohledu budoucího srovnávání je to lepsi pro Vas i pro Vaseho dalsiho pejska. Myslim ze vzdycky cloveka nuti vice srovnavat kdyz mu umre dospely pes. Nove stenatko se do vasich srdicek zapise stejnym stenecim zpusobem jako to udelala Brui a jak bude rust, dospivat a pak starnout, bude se zapisovat hloub a hloub na co Brui nedostala sanci.

Jeste jednou drzim palce,
Honza