Svoji první fenku čsv jsem si pořídil ve věku 4,5 měsíce. Pokud to bude vaše první čivava tak mne v tom raději nenapodobujte. Doma byla frajerka. V kotci s mámou, ve vedlejším tatík. Šťastný a jednoduchý život v bezpečí. A pak si to najednou přihasí dva pošuci, bum a jedeme. Auto, autobus, vlak, metro, tramvaj, davy lidí a to všechno v jeden den. Dost dlouho nechápala proč by měla vůbec poslouchat nějaký lidi když na ní zrovna nedosáhnou a bála se i zapálené svíčky a většiny chlapů a na rušné ulici chodila zásadně za mnou. Do dvou let se dost srovnala ale řada věcí se zkratka už nedožene. Dnes dokáže snést být obsypána davem lidí (často dětí) kteří se jí dotýkají i když jí to moc nebaví.(zde musím chtě nechtě složit poklonu R. Desenskému za účinnou metodu výcviku). Na druhou stranu má značně široký okruh lidí (snad 50) svých oblíbenců (majitele čsv tam řadí automaticky aniž by třeba kdy zřela jejich psy) Vzhledem i k nestabilní povaze obranu nikdy nedělala. Přesto již několikrát vystartovala na lidi kteří například na ulici skočili ze zadu na manželku. Situaci vyhodnocovala sama a vždy šlo o situace teoreticky nebezpečné i z pohledu nezaujatého člověka. Mne kupodivu zatím nikdy nebránila přestože spolu máme daleko hlubší vztah. Naopak pes od začátku tíhne víc k manželce která mi pak příležitostně vyhrožuje založením nového Alfa páru.
Ovšem Perun mne dostal. Ta část divoké krve co koluje v žilách našich svěřenců, myslím vyžaduje trochu odlišný přístup než vyžadování slepé poslušnosti. Vždyť existuje řada jiných plemen a každé z nich si vybírá trochu jiný druh lidí za jiným účelem. Možná právě proto že ti naši vlkopsi mají často daleko k dokonalosti je máme tak rádi. A nebo jsou možná dokonalí natolik , že to my lidé nedokážeme pochopit.
|
08-01-2007, 17:28
Threaded Mode