Obrana páníčka

[Irisdane]

No, já jsem co se týče ČsV nováček, máme doma tříměsíčního pejska. Já a můj přítel děláme šerm a poprvé jsme naše vlče vzali s sebou na jednu akci. Mezi lidmi byl v pohodě, jako obvykle, nechal se hladit jen s otráveným výrazem v obličeji. Všechno bylo v pořádku do chvíle,než jsem se s ním šla podívat na souboj, ve kterém figuroval přítel. Držela jsem štěně na vodítku, byl sice zneklidněný,ale pár chlácholivých slov pomohlo. Ve chvíli, kdy jeden z kamarádů z legrace vyběhl se zbraní proti mě, pes vystartoval, vrčel tak,jak jsem ho nikdy neslyšela, postavil se přede mě a chtěl se kamarádovi zakousnout do zbroje. Stáhla jsem ho, za ten čin ale nenadávala. Když pejsek zjistil, že okolo mě už nikdo není, ale okolo páníčka je vřava, začal vrčet znovu a tentokrát i štěkat a mermomocí chtěl k němu. Nakonec se páníček z bitevní vřavy vymotal a jakmile psa oslovil a pohladil a postavil se k nám,byl pes v pořádku a nevzrušeně pokračující boj pozoroval. Od té chvíle vrčel tiše na každého,kdo šel okolo a měl v rukou meč. K lidem tam začal být trochu nedůvěřivý. Po návratu domů opět s lidmi celkem v pohodě. Mile mě svou reakcí překvapil. Jsem na něj hrdá.