31-03-2009, 13:41 | #9 |
Junior Member
|
Zajíček v své jamce, seděl sám ...
Aktuálně z dnešního rána: Ono to vlastně moc k smíchu neni, tedy já se rozhodně nesmál, ale pobavit by to mohlo a s trochu nadhledu má tahle historka i vtipnou část. Dneska ráno jsem měl naplánovanou dlouhou procházku do lesa a cestou jsme potkali pani s vořechem, zhruba Dakoušova (5 měsíců) vzrůstu. Vořechovi jsou cca 4 roky, ale je hravej a Dakouš ho má rád. Jak tak spolu běhali, vořech a Dakouš pár metrů za nim, vořech najednou skočil do trávy, ozvalo se zapištění a už utíkal s malym zajícem v tlamě. Dakouš to uviděl, pár skoky ho dohonil, zajíce mu sebral a chvátal k neumětelům.
Hergot, já mám pochopení pro to, že byl hladovej, že když krmim masem, tak asi ví co s mrtvym zajícem a je jasný že každej přece rád žere v klidu! Co mi ale fakt hnulo žlučí, že ten blbeček místo aby s tim zajícem běžel někam do křoví k rybníku nebo do lesa, zamířil si to zpět do sídliště, přímo skrz dav dětí a rodičů před školou. Těch nepřátelských pohledů byla většina, ale jedna hodná mamina měla pochopení a navigovala mne kam dál. Chvíli jsem Dakouše pronásledoval, on vždycky zajíce zvedl a poponesl a jednou se dokonce začal vracet ke škole. No obešel jsem ho velikým obloukem, takže se otočil zpět od civilizace :-). Nechal jsem ho vklidu si lehnout a začít žrát a pomalu jsem se k němu blížil a normálně na něj mluvil. Je zvyklý, že mu kecám do jídla a hladim ho a tak mne nechal dojít až k němu, kde jsem ho chytil za obojek, milému zajíčkovi přišlápl hlavičku a Dakouše odtrhl. Všechno proběhlo v klidu, bez vrčení a ohánění, jen jak jsem ho odváděl, tak ještě chroupal. Je trochu škoda, že ze zajíce zbylo to nelprospěšnější, tj. hrudník a vnitřnosti, ale přišlo mi nevýchovné mu to nechávat. Cestou domu jsem s nim lezl kanálama, abych nemusel někomu vysvětlovat, od čeho má nohy, hrudník a mordu celou červenou. |
|
|