Oba mí psi měli problémy se zvracením v autě. Agyr jenom zvracel a to i v autobusu, ale díky klidné povaze se nechal naložit bez velkého vyvádění, bral to stoicky, ani neslintal a když to na něj přišlo, prostě se vyblil. Dost v jeho případě pomohlo, když jsem ho začal vozit místo v kufru kombíka na zadní sedačce ... je to blíže ke středu, takže tam méně působí otřesy, houpání a další vlivy. Jednoho dne, asi v necelém roce, jsem ho vyvezl na venčení, vypustil z auta, on radostné oběhl kolečko, vrátil se a rozjařeně si sednul ke kufru a čekal na odjezd - od té doby problémy ustaly. Dakota, nástupce Agyra, kterému je teď 5,5 měsíce, nejen zvrací, ale i slintá a to už několik metrů od našeho auta, jakmile si uvědomí že by měl nastoupit. Časem se to zlepšuje, dříve zvracel i z prázdným žaludkem, ale teď už většinou ne. Přítelkyně trvá na uvazování v autě za kšíry, takže když má dostat kšíry, nechá si je sice nasadit, ale začne se tvářit ublíženě a snaží se doma zašít někam do kouta :-) - tolik k fixaci auto-vodítko, kšíry atd. Delší cesty jsou obecně u něj lepší než krátké po městě - na dálnici většinou usne a probudí se na sjezdu. Myslim že pokud už někdo má tyto problémy, jediným receptem je trpělivost a většinou to časem odezní. Samozřejmě, pokud má člověk jo smůlu, psovi se taky může dělat v autě špatně celý život, stejně jako mnoha lidem. Na druhou stranu, jsou u psi, kteří sice zvrací pokaždé a třeba i několikrát za cestu, ale přesto cestování milují.
|
09-04-2009, 10:11
Threaded Mode