Kdy začít s výcvikem obran?

[Anathema]

Rádi bychom začali chodit na obrany, ale slyšela jsem hodně protichůdných názorů. Jedni radí, že čím dříve, tím lépe a druzí mě naopak zrazují, že mám počkat až pes psychicky dospěje a především se do nácviku obran nepouštět bez 100% poslušnosti (především přivolání).
Branovi je 9 měsíců, je ještě hodně štěněčí, jak povahou (teprve přichází do puberty, v kontaktu se psy co zná se projevuje spíš jako štěně, v kontaktu s neznámými už začíná dělat ramena, ale nakonec je z něj zase štěně), tak fyzicky (pořád velikánské paciny a na čsv silné štěněčí nohy, hopsá jako kozlík, někdy je ještě trochu nemotorný, nezvedá nožičku při čůrání a tak).
Obrany jsou něco, co ho bude obrovsky bavit. Tahat se a zakusovat se, ještě u toho moci vrčet a běsnit, to je ta nejlepší hra co zná.

Jaké máte zkušenosti a kdy jste s nácvikem obran začali vy? Dívala jsem se do topicu http://www.wolfdog.org/forum/showthread.php?t=14149 ale nenašla jsem tam odpověď na to co mě pálí, děkuju

[Pouliche]

Myslím, že to záleží spíš na vhodném figurantovi...to je největší problém. Pro psa to musí být čistá hra a není tudíž potřeba, aby předtím dospěl a proč nutně 100% přivolání, když pes bude stejně dlouho na vodítku a na placu vždy sám?
Trochu pozor na bič (či jak se tomu říká ) - práskání může ze začátku děsit.

Jinak u Bolta hodně pomohlo, že mohl pozorovat ostatní psy při obraně, aby pochopil o co v téhle "hře" jde - ze začátku totiž štěkal čistě na fuguranta a nabízená "kořist" ho nezajímala, ale rychle pochopil.

PS: Zvedání nohy ho nemusí brát ještě dlouho

[Anathema]

Figurant se jmenuje Mirek Valentin, slyšela jsem na něj zatím jen chválu. S přivoláním to bylo myšleno tak, že se třeba na procházce rozhodne, že tamten člověk by mohl být skvělý jako figurant a vyběhne mi na někoho třeba v zimní bundě a zakousne se mu naplno do rukávu - nebo dojde k situaci, kterou vyhodnotí jako nutnou obranu, aniž by byla překročena hranice - a já ho neodvolám. Stává se to?

[Pouliche]

Originally Posted by Anathema

Figurant se jmenuje Mirek Valentin, slyšela jsem na něj zatím jen chválu. S přivoláním to bylo myšleno tak, že se třeba na procházce rozhodne, že tamten člověk by mohl být skvělý jako figurant a vyběhne mi na někoho třeba v zimní bundě a zakousne se mu naplno do rukávu - nebo dojde k situaci, kterou vyhodnotí jako nutnou obranu, aniž by byla překročena hranice - a já ho neodvolám. Stává se to?

Pokud bude brát obranu opravdu jako hru, tak nevyhodnotí nic jako "nutnou obranu". Nám se docela hodilo v začátku, že na letním výcvikovém táboře jsme měli jako figuranta stejného člověka, co s námi dělal poslušnost - věděl, že tenhle člověk = štěkání, ale když měla být "jen" poslušnost a on začal pochopitelně obranařit, protože ještě nedělal rozdíl, tak jsem mu jen řekla párkrát důrazně "NE" a pochopil, že teď se tohle nehraje a má dělat něco jiného.
Do rukávu hned kousat nezačne a ze zkušenosti s Boltem, kdy si nejspíš spletl "reálný život" s obranou, to vypadalo takhle:
Jednou to bylo ze začátku, kdy ještě nechápal plně obrany a nějaký cizí pán na ulici, kolem kterého jsme šli, ho na sebe začal poutat a provokovat (nepochopila jsem proč???) a to na něho začal jen štěkat stejně jako na obranách, ale stačilo okřiknout a druhý případ byl letos v létě, kdy se soused postavil hned za plot v montérkách, když mluvil s mámou. Vypadal opravdu jako figurant a pes začal jakoby "obranařit", ale jen poskakoval okolo. Spíš se ho lekl.
Jen pro upřesnění, všechny sousedy má rád a nadšeně se s nimi snaží vítat, když je vidí. Když stejný soused opravoval zeď rozdělující naše zahrady, tak na ni taky přitom skákal, aby se podíval co nejvíc z blízka a přivítal.

Nikdy se mi nestalo, že by se na procházce na někoho vrhl, když byl na volno, ale já ho vždy hlídala a snažila se včas přivolat (než si všiml on, že se někdo blíží). Průběžně jsem ho přivolávala i "na prázdno", dala odměnu a hned volno, takže mu nepřipadalo zvláštní, když ho volám.

[Anathema]

On totiž Bran si kousne rád do čehokoli a kdykoli, je to pěkná podšívka. Třeba jsme na procházce, jdu ze svahu dolů, najednou se mi za zády objeví ten skřet, skočí mi na záda, div z toho kopce neudělám tři přemety a ještě se mi zakousne do lítka. Hrozná sranda je na něm vidět, že to nedělá ze zlomyslnosti, ale protože je to prostě legrace (pro něj). Jednou skočil na nějakou cizí paní, šla přímo k němu, tak hopnul na uvítanou, paní zaječela a on z radosti, že ječí, ještě udělal hudry hudry (zavrčel, ale stejně jako vrčí při hře na mě, žádná zloba, prostě hrozná sranda, paní ječí, zase jsem někoho překvapil) tak aby se to pak s těma obranama nezvrtlo ještě víc, šijou s ním všichni čerti a čím víc toho nachodíme, tím víc druhý den chce. Je teď v aktivitách zcela nenasytný a má tak strašně moc energie, že na cvičáku je za kozla, který si neumí hezky hrát, ale divočí až tak, že pak pejsci kníkají, jak razantně je zastavuje v běhu a jak se do nich zakusuje. Je moc hrr, moc sebevědomý, moc ješitný, všude kam přijde, chová se jak největší pašák, všude je to jeho. Zabila bych ho. Co se při hrách nařvu "něžně!" nebo "pomalu!" popřípadě "AUUUU!" Je to moc milý, nezáludný a naprosto čitelný dobrosrdečný pejsek, který si na spinkání vždycky přinese svého hajánka a dá si ho pod hlavu (no vážně, je to hrozně roztomilé), ale je to rebel bez příčiny!

[Marianka.W]

Pokud se pes rád přetahuje o hadr nebo kůži a je to pro něj příjemná zábava, tak není důvod váhat. Souhlasím, že ze začátku je dobré dávat bacha na bič a na střelbu, ale jinak klidně. Chce to figuranta s aspoň troškou zkušeností s ČsV a hlavně brát ohled na fyzickou zdatnost štěněte. Ale to dá figurantovi rozum (pokud ho má).