Quote:
Originally Posted by Pavel
ČsV byl primárně šlechtěn, velice zjednodušeně řečeno, jako pes s výkoností a odolností vlka a ovladatelností NO. V civilním chovu k tomu přibyla jakási idea, aby se exteriérově přiblížil vlkovi (což je nesmysl, protože když postavíte sebekrásnější čévéčko vedle vlka, bude vždy jasné, kd je kdo). Standart plemene, alespoň v oblasti povahového popisu plemene, je od počátku stejný, takže bychom měli selektovat psy na stále stejné typy povah a upotřebení psa.Němci dnes nemají německé ovčáky, schopné práce v ozbrojených složkách.
|
S tím souhlasím. Taky se mi nelíbí rozdělování plemen (nejen ČSV, ale třeba i NO, husky, malamut,...) na služební/pracovní a výstavní - exteriérové - společenské či jak by se tomu říkalo. Pracovní malamut by se na výstavu vůbec nedostal a výstavní malamut by zase se saněma ani nehnul. A přitom je to pořád jeden malamut.
Československý vlčák podle standardu
"Tvarem těla, pohybem, texturou srsti, barvou srsti a masky je podobný vlku." Klíčové slovo je
podobný. Proto taky exteriérové odchylky nejsou vylučující vadou (kromě extrémů, samozřejmě). To, že máme doma vlka, je promítání nějaké naší romantické představy. Aspoň já to tak mám. Myslím, že málokdo z nás by doma chtěl mít opravdového vlka. A kdo si myslí, že jo, ten pravděpodobně neví o čem mluví. Tím samozřejmě nemám na mysli ty, kdo už zkušenosti s vlkem mají a zvládli to.