Když jsem jej uviděla poprvé, bylo mu sedm měsíců a jeho páníček na něj neměl čas, proto mi jej přivezl. Z auta vylezlo krásné žlutooké štěně s nádhernou srstí. V té době nebyla tahle srst moc běžná jako je teď, podobnou měl snad jen můj oblíbenec Colt Zepeř. Zatajila jsem dech a věděla, že tenhle pes u nás už zůstane. Ale aby to nevypadalo, dělala jsem trošku drahoty a řekla jsem: " Uvidíme, jak se na něj bude tvářit můj starý pes a podle toho se rozhodnu". Alík se u nás zabydlel velmi rychle. S dětmi utvořil "hrací tým" a bylo jich všude plno. Ale brzy dospěl a začal jim dělat chůvu a ochránce. Tak to bylo až do jeho pozdního věku, kdy jej děti už dávno přerostly. Do té doby ale s námi zažil spoustu zábavy. To, co jsme milovali byl mushing. Ali byl plnohodnotným členem našeho saňového "hobytýmečku" až do svých deseti let, kdy s námi ještě jezdil na hory. Cizí psy nikdy nemusel, ale vždycky byl hodný a trpělivý taťka, který mezi štěňaty úplně zjihnul a muchloval se s nimi jako malé štěně. V posledních dnech už ani nevyhledával společnost smečky, ale raději lehával vedle našeho králíka, který se mu asi zdál méně crazy než naši psi.
Alík nás opustil ve věku 14 let, 8 měsíců a 11 dní.
Poslední fotka jen pár dnů stará:
