On totiž Bran si kousne rád do čehokoli a kdykoli, je to pěkná podšívka. Třeba jsme na procházce, jdu ze svahu dolů, najednou se mi za zády objeví ten skřet, skočí mi na záda, div z toho kopce neudělám tři přemety a ještě se mi zakousne do lítka. Hrozná sranda
je na něm vidět, že to nedělá ze zlomyslnosti, ale protože je to prostě legrace (pro něj). Jednou skočil na nějakou cizí paní, šla přímo k němu, tak hopnul na uvítanou, paní zaječela a on z radosti, že ječí, ještě udělal hudry hudry (zavrčel, ale stejně jako vrčí při hře na mě, žádná zloba, prostě hrozná sranda, paní ječí, zase jsem někoho překvapil
) tak aby se to pak s těma obranama nezvrtlo ještě víc, šijou s ním všichni čerti a čím víc toho nachodíme, tím víc druhý den chce. Je teď v aktivitách zcela nenasytný a má tak strašně moc energie, že na cvičáku je za kozla, který si neumí hezky hrát, ale divočí až tak, že pak pejsci kníkají, jak razantně je zastavuje v běhu a jak se do nich zakusuje. Je moc hrr, moc sebevědomý, moc ješitný, všude kam přijde, chová se jak největší pašák, všude je to jeho. Zabila bych ho
. Co se při hrách nařvu "něžně!" nebo "pomalu!" popřípadě "AUUUU!" Je to moc milý, nezáludný a naprosto čitelný dobrosrdečný pejsek, který si na spinkání vždycky přinese svého hajánka a dá si ho pod hlavu (no vážně, je to hrozně roztomilé), ale je to rebel bez příčiny!