Ono je to hodně o důvodech, proč si psa pořizuji a proč zrovna to konkrétní plemeno. Jestli proto, že se mi líbí, chci se mu věnovat a zahrnu ho do svých plánů v dalším životě, nebo že se mi "jen" líbí a chci zaujmout ostatní, být vyjímečná a když zjistím, že pes není plyšák, nebo že bych se v čase věnovaném psovi mohla zabývat něčím jiným, tak se ho zbavím.. je to o prioritách, když si pořizuji psa, tak bych měla myslet na to, že si ho -s trochou štěstí- pořizuji aspoň na dalších deset let a na celou tu dobu se stává členem rodiny, se kterým je nutno počítat. A to i když se rozejdu, přestěhuju, otěhotním... Ano, nejspíš jsou nepředvídatelné situace, kdy opravdu není možné si psa nechat, ale měly by to být spíš vyjímky, ne nejsnažší a samozřejmé řešení... Já vlčáky miluju, jsou moje srdcovka, a doufám, že si ho jednou budu moct pořídit znovu. V únoru jsem přišla o svojí fenku a protože jsem cítila, že z různých důvodů bych se dalšímu čévéčku nemohla věnovat tolik, kolik bych chtěla a přitom nemůžu zůstat bez psa, tak jsem si pořídila fenku holanďáka (roční odloženou). Přitom mně exteriérově holanďáci nikdy vyloženě neokouzlili, ale s touhle fenkou to byla láska na první pohled
Vlčku stále hluboce postrádám a chybí mi "vlčí" intelekt a povaha, ale než abych si vzala zvířátko, pro které nemám podmínky, to si ho raději odpustím a pořídím si ho jednou, až to zase půjde...