Ahoj Danielo, je možné milovat plemeno i když ho ještě nemáš. Jako dítě jsem vlastnila stará čísla Hunderevue, kde se v číslech z 55.,56. roku a potom občas dále vyskytovaly články od p. Hartla, E. Ziemena o křížencích vlků a psů . Občas tam byly články z jednotek pohraniční stráže s fotkami kříženců a reportáže o jejich výcviku. Už tenkrát jsem si říkala, že to je ono. Ještě dávno před revolucí tu vycházely noviny vydávané myslím českým svazem chovatelů. To bylo v době, kdy se ve Psovi o vlčácích jaksi nepsalo, protože soudruzi vlčáky nějak nemuseli. jedině v těchto novinách byly články o vlčácích, ještě psané Rosíkem (vycházely tady i na Slovensku) a novinky z chovu čsv na Slovensku. A jedině z těch se dal sledovat vývoj plemene. Měla jsem všechny výstřižky, první inzeráty na čsv a jen jsem čekala, až si jedno za první výplatu koupím. Ač mě na cvičáku zrazovali- "vlčák- to je hrob pro pejskaře", dodnes si to pamatuji jako by to bylo teď. Pamatuji si, jak jsem chodila přilepená na Kazana z PS (F1 ) a hltala každý jeho krok. Takže láska tu byla, aniž bych je měla. No a pak to přišlo......
