Ahoj.
Čevečko si nepořídí člověk, který chce dělat sportovní kynologii a být na vrcholu za dva roky s udělaným a hotovým psem.
Přirovnal bych NO k vojákovi. Tomu můžete dávat povely a házet míček do zblbnutí, pokaždé se přetrhne, aby ho dostal. Na druhou stranu, když se ovčounem tři měsíce nebude cvičit (nebo dělat stopy) dost ze své výkonnosti ztratí.
Vlčák pracuje jako vlk, tj. je úsporně a bez zbytečného výdeje energie. Cviky si zapamatuje velmi rychle, jen u některých (u mého psa např. aport nebo makety) zjistíte, že je prostě nechce dělat. A můžete ho motivovat jak chcete a čím chcete. Na druhou stranu, když pak přes metrovku pro tu blbou činku skočí a vezme ji, máte pocit, že jste největší king
, i když to trvalo dvakrát déle než u NO.
Každého psa musí majitel milovat, ale podle mě je to u vlčáků ještě o něčem jiném. Sportovní kynologové, kteří mají většinou BO nebo NO, o nás často říkají, že jsme (myslím čevečkáři) divní (ale dobře se s námi paří na akcích
). Lidi, kteří vás potkají s hafanem na ulici, stojí s otevřenou pusou a ptají se, co máte za vlka, jaký je krásný, hodný a...blablabla. Prostě dva odlišné pohledy a mezi nimi se pohybují majitelé vlčáků.
Já osobně o sobě tvrdím, že nejsem pejskař. Jsem čevečkář. Nemám psa, mám čevečko. (Nechci, aby to vyznělo nějak povýšeně, naopak na cvičáku tahle věta občas sklidí pobavené úsměvy, ale já to tak cítím a Odina bych nevyměnil ani za nic)
Zdeněk