Quote:
Originally Posted by Vlkodlak
Moje fena taky neni žravá - žrádlo je pro ní příjemná tečka, jakože pamlsek vyžaduje, ale rozhodně jí na pamlsek nedonutim cokoliv udělat. Motivace je pro ní akce a po té akci si přijde pro žrádlo jako bonus.
|
Jo, tohle docela odpovídá. Osobně si myslím, že je to hodně o tom, že ani mne samotnou poslušnost nenadchla. Zvláště po určitých zjištěních.
Quote:
Originally Posted by Vlkodlak
Jak to popisuješ, je to podle mě o motivaci. Nejde o to, s jakou hračkou si hraješ, ale jak si s ní hraješ, ta zábava musí jít od tebe ne od hračky, hračka je jen prostředník. Taky sem si neuměla hrát se psem tak aby ho to bavilo, naučila sem se to až na víkendovym pobytu. Na cvičáku za hodinu či 2 tejdně většinou neni čas každýho individuálně učit hrát si se psem. Rozdíl je v tom, např. když mám tahací hračku a staticky jí strčim psovi do huby a čekám že se začne tahat což nezačne, a nebo mu s hračkou utíkám a dělám kolem toho tak šílené divadlo, že prostě pesan nevydrží a jde hračku ukořistit a pak se přetahuje, různě ho u toho rozdrážďovat, střídat období když je úplně vydrážděnej s přerušováním hry a hlavně - vždy končit v nejlepším. Ať se na příště těší, ať je nabuzenej. A mít nějakou svojí hračku, která je psovi normálně nepřístupná, se kterou si nehraje sám, ale výhradně s tebou. A klíďo ho při přetahování nechat vyhrát, ne že musí pokaždé vyhrát páníček, aby si budoval dominantní postavení - taky by mě nebavilo hra, u který pokaždý prohraju.
|
Řekla bych, že hrát si spolu umíme, nemám problém fenu nechat vyhrát..přesně jak píšeš. Na posledním cvičáku jsme cvičili vždy individuálně, s přestávkami. Přesto tam byly obrovské rozdíly mezi jednotlivými lekcemi. Mnohokrát se mi stalo, že jsme opravdu doma poctivě trénovali..vždy chvilku a jak píšeš, i prokládáním her..a výsledek na cvičáku byl katastrofální. Jako bychom nic nedělali. A naopak. Začli jsme zkoušet stopy..měli za sebou, plácnu, 3lekce..pak snad 4měsíce pauzu (na cvičáku, ani doma jsme netrénovali). Po těch 4měsících jsme čistě pro vyplnění času po poslušnostech šli na stopy. Výcvikářky byly nadšené, jak to feně jde..že jsme museli poctivě trénovat. Netrénovali jsme, vůbec. Prostě "jen měla svůj den". Ještě podotknu, že jsme vždy chodili na běžné cvičáky-ne čistě pro čsv.
U té poslušnosti si myslím, že jsme na vině obě...je to složitější a nechci to teď tahat sem. U jiných činností je to lepší. Vím, že fenu baví obrany-právě jako hra. O něco se tahat, ukořistit to a "usmrtit", stejně jako stopy. Takže mám v plánu se zaměřit spíše na tyto činnosti. Na nich je vidět, že to fenu baví a pak to baví i mě. Máme radost obě.
Co se týče té poslušnosti, ráda o tom prohodím řeč v mailu..
a za tipy budu ráda:-). Obecně to vidím spíš jak psal Roman.
Jani