Ahoj Mellorn,
co se týká ostrého pachu, sázím také na žlázky - zapařená srst nesmrdí po syrečkách, jen zvýrazní vlastní pach kůže a srsti který je u ČSV v normální míře spíš příjemný. Můj táta se kdysi vyjádřil "Jéé, on vůbec nesmrdí, voní jako vydělaná kožešina" :-). Žlázky se dokážou zanést poměrně rychle - jakou má stolici? Pokud nekálí pevné bobky, může se asi tekutina ze žlázek hůř vytlačovat a hromadit se. Agyrovi se taky hromadila, ale vymačkávali jsme tak 4x za život. Naproti tomu Dakouš si často vyloženě odstříkne v průběhu kálení nebo s posledním bobkem. Když mu byl asi rok, koukali jsme na TV a on spal na podlaze vedle nás. Najednou strašnej smrad a pod nim vyloženě louže. Chudák se vzbudil a byl z toho úplně aut a snažil se to po sobě uklidit. Jak vstávál a točil se dokola aby zjistil co se stalo, tak se v tom vyválel a ještě to rozšlapal :-). Nejdřív jsem si myslel že je to moč, ale pak mi vzhledem k barvě a konzistenci došlo, že je to tekutina ze žlázek - chudák si odstříknul ze spaní.
Doporučuju čubu očichat "od hlavy až k patě" včetně zvednutí ocasu a o očichání zadku. Pokud jsou to žlázky, bude tam ten pach nejintenzivnější. Jinak ČSV i NO mají žlázky uložené poměrně dost hluboko a nemusí se podařit je manuálně zcela vyprázdnit. Pamatuju si, jak když můj vet poprvé vymačával Agyra, prohlásil že je má skoro prázdný a vzápětí měl celou ruku důkladně zlitou :-). Jinak je to věc, která se musí užívat s rozumem, ale páníček to může zvládnout i sám, když má ochotnýho veta jako já, kterej ho to naučí. Někdy to jde zvenku, zabořením prstů v okolí řitního otvoru, v horčím případě je nutná rukavice a mačkat zevnitř ... ale to jen tak naokraj.
|