Můj chovatel mi po roce přiznal, že vážně přemýšlel mi psa neprodat a že nakonec se má z jeho štěňat nejlíp. Naopak člověk který vypadal, že to má všechno srovnaný, po měsíci zmizel i se psem a nepodařilo se ho vypátrat. Ve smlouvě mám body jako:
-pravidelné zasílání informací a fotek
-v případě zbavování se, povinnost nabídnout psa chovateli za 1kč
Je toho spousta, ale stejně to většinou nestačí.
Já toho pána co daruje holku snad i nedávno potkal/snad jsem ho sem dokonce navedl/ a vím, že měl dost starost o to kde skončí.
Vážně těžko někoho soudit. To, že jsem úchyl který má kvůli vlčákům život postavený na hlavu, tráví s nima 24 hodin a odmítá celkem pravidelně práce za 4x víc/ale bez psů!!...to je drzost..../ neznamená, že bych to měl chtít po každém. Přiznávám. Též občas když sedím ve studeném nočním lese na pařezu a ve stresu očekávám návrat delikventa zašeptá rarach v hlavě: "Hele co jestli se už nevrátí? To by byl život!". No jo byl, ale za týden bych určitě hledal dalšího žlutookého.
|