Obrana páníčka
 

Ahoj,
chci se zeptat, zda čsv projevují při nebezpečí hrozící páníčkovi snahu ho bránit nebo naopak se někam schovat. Chtěla bych totiž psa, s nímž bych se nebála jít sama např. do lesa, protože bych věděla, že mě ubrání. Byl by čsv schopen mě bránit nebo je na tohle lepší NO? Díky, Kája.

Toto nie je otazka plemena, to je otazka majitela a vychovy. Nie je nutne aby pes absolvoval obranarsky vycvik, aby bol schopny svojho pana branit. Na druhej strane, pes brani to co povazuje sa svoje, ze ak so svojim psom nieco konkretne robite, mate lepsiu sancu, ze vas pes bude branit. Dolezite je aj budovane psej sebadovery.

Já 100% vím, že můj pes by mě ubránil. jdeme -li na procházku se psy a jde s námi někdo známý, ale pro psa cizí, neustále ho po očku sleduje, vrací se k nám dívat se, jestli je vše OK a pro jistotu zavrčí, když prochází kolem "vetřelce". To už je skoro "moc", ale psa v tomhle neusměrňuji. Třeba se mi to někdy bude nedejbože hodit. Nedávno jsem venčila psy s dětmi a s jejich kamarádem (11let). Děti si až tak nehlídá, takže běhal s čubama poměrně daleko. Pak se začal syn s kamarádem pošťuchovat a blbnout. Nic moc, jen se kočkovali. Ale se přiřítil a vrčíc stál i kamaráda.Nekousnul ho, ale vytlačoval od syna dál. Vzala jsem ho za obojek a dala mu znovu volno. Řekla jsem mu v tu chvíli "hodný Ali, volno". Pochvalu jsem nijak moc nezdůrazňovala a už vůbec jsem mu za to nevynadala. V podstatě to co udělal bylo správné. Můj syn je pro něj v podstatě jen nedůležitý člen smečky, ale to neznamená, že jej jako součást smečky nechrání. U fenek si nejsem jistá, ca by udělaly. Konynka je hrozný lidumil, každého olíže, ale zase se dá poměrně lehce vydráždit na figuranta. A druhá fenka je dost neprůbojná, třeba by jen hopsala kolem a netroufla by si někoho kousnout. Ale ráda bych to někdy zkusila a přepadení nafingovala. Opravdu by mě to zajímalo. Hanka

Troufám si říct, že otázka může být ještě poněkud složitější, než jen NO/ČSV a způsob výcviku a výchovy.
U vlků bylo pozorováno, že samice se často přidaly při potyčkách na stranu vítězících samců. Má to své opodstatnění - vlčice tak volí silnějšího potenciálního partnera, který bude tedy případně lepším otcem jejích potomků. Také z jistého článku (tuším že v Pes přítel člověka) si pamatuji, jak byl popisován případ z praxe z dob služebního využití prvních kříženců a ČSV. Psovod se dostal do potyčky, v které byl sražen na zem a jeho fena se bohužel přidala na stranu útočníka. Otázka je, nakolik je tento příběh autentický a jaký měli ti dva vzájemný vztah.
Otvírá se zde tedy ještě možnost, že případné obranářské jednání fen by mohlo ovlivňovat množství zděděného vlčího chování, které samozřejmě není u všech ČSV stejné (nechápejte to jako aritmetické "procento vlčí krve", které lze najít např. v databázi u jednotlivých jedinců - genetika není aritmetika a dědičnost chování je jednou z nejsložitějších věcí).

Otázky týkající se obrany svého pána jsou zajímavé i pro mě, také nedokážu posoudit jak by se můj čsv zachoval, mohu soudit jen podle toho, že když máme uvnitř rodiny (naší smečky) nějakou pranici, samozřejmě v legraci vždycky bez vyjímky se přidá na stranu silnějšího (toho kdo má navrch), jedná se o psa 17měs.
Dan

Právě tohle chování je samozřejmě nežádoucí a mj. by mělo být potlačováno. Nemáme vlky, ale psy. Zcela jistě jim z vlků hodně zůstává (bohudíky) ale některé nežádoucí vzorce chování by právě chov měl korigovat.
Napadení vlastního psovoda je zdokumentováno v historii i u vycvičených vojenských psů. Ti, když se poprvé dostali do skutečné bojové situace, kde na ně např. velmi stresově působil hluk dělostřelecké palby, se pak občas otočili a napadli svého psovoda (jsou známy případy, kdy psovod musel v takové situaci svého psa zastřelit). Stávalo se to ale pouze u psů, kteří neprošli důkladnou přípravou a kteří vykazovali známky psychické nestability.
I tady je jasně vidět, že skutečná zkouška povahy je velmi důležitou součástí podmínek chovnosti. Psi nejistí a bázliví by do chovu prostě neměli mít přístup. Stejně tak by zkouška povahy neměla být nijak změkčována. Průchod skupinkou osob nebo zkouška reakce na nárazový zvuk nikdy není schopna nahradit klasický "kolík".

Dovolila bych si Ti trochu oponovat - napadení vlastního psovoda ve stresové (= zátěžové) situaci vůbec nemusí souviset s vlčím dědictvím (mimochodem já toto chování také neobhajuji, jen dávám k dobru další teorii) ani se slabou povahou. Běžně se jedná o tzv. přenesné jednání. Nervová soustava psa je podrážděna tak silně, že byl přesažen spouštěcí práh pro určité jednání, ale pes nemá v dosahu cíl, na který toto jednání má být zaměřeno - vezme tedy za vděk náhradním cílem, ktrý v dosahu má a to je v dané situaci právě psovod. Nejčastěji se s tímto chováním můžeme setkávat právě při obraně, kdy je pes maximálně vydrážděn, ale protože nedosáhne na kořist, může kousnout vlastního psovoda. Samozřejmě že správně vedeným výcvikem lze toto chování potlačit. Příkladů, kde se přenesené jednání může vyskytnout, by se dalo najít spousta a možná by se hodně lidí divilo, jak zdánlivě banální situace to někdy jsou. Pro lepší pochopení těchto věcí, veškerého chování a motivací psa, včetně důsledku domestikace na projevy psa domácího (které se u našich vlčích uličníků zajímavě mísí zpětně s vlčím chováním) doporučuji knihu MVDr. Mikulici Poznej svého psa, kde vše poměrně srozumitelným způsobem vysvětluje a ukazuje i na spoustě příkladů.

Ked uz pisete o vlastnych skusenostiach, ja pridam tiez jednu svoju a jednu cudziu.

Svoja - moja suka ma vzdy branila, niezeby som mala niekedy problem ze ma niekto napadne - mna sa tusim boja aj ked nemam vedla nohy metroveho vlka ;o) - skor som ju musela odnaucat, ze ruka podavana nie je snaha o napadnutie.

Skusenost, ktora sa odohrala na vycvikovom tabore slovenskeho klubu, ktoru som nevidela na vlastne oci (boli sme na prechadzke) ale ktoru spominalo viac ludi: Jirka Matejka a Ivos Eichler hrali opilcov obtazujucich okoloiduceho majitela s CVckom. Vsetky psy, vcitane Elisky Maji Glosovej (kto ju nepozna - mala cierna seltia) svojich panov branili, jedina vynimka bol pes, ktoreho majitelovi sa nam ani predtym nedarilo vysvetlit, ze na svojho psa nema povely stekat, a ktory tym padom so svojim majitelom prakticky ziaden pozitivny vztah nemal.

Ozaj, este k tomu pridaniu sa na steranu silnejsieho v rodinnej akoze-bitke - jedna sa o svorku daneho jedinca. Preto je to uplne normalne - totiz ak to berie pes ako hru, tak v hre ide o zabavu a ta je bud v tom, ze niekhoho drhnem, alebo ze niekto drhne mna (aspon z pohladu tych mnohych CVciek, co sa takto hraju). Ak by to pes bral ako ozajstny zapas o miesto vo svorke, tiez sa snazi zatlacit na najslabsieho, pretoze tym sa automaticky dostava v hierarchii svorky nad neho. Cize akekolvek bitky v ramci svorky sa proste nemozu brat ako priklad toho, ako bude pes reagovat na napadnutie niekym cudzim...

Obrana
 

Ahoj všem
Chtěl bych se zeptat, jak čsv reaguje na napadení svého pána a jeho rodiny, jak hlídá a zda se to musí prvně naučit, nebo to má vrozené. Dále by mě zajímalo, jak se chová pokud je on, nebo jeho pán napaden jiným psem, který je podstatně silnější?
Je na něj spolehnutí jako na ochránce i když je toto plemeno plaché? Má nějaké zvláštní způsoby při rvačce, nebo se chová stejně jako NO? Martin

Ahoj,

určitě ti dá radu někdo zkušenější než já, ale napíšu několik svých postřehů z vlastní zkušenosti.

1. čevečka jsou závisláci na vlastní smečce a tu budou milovat a bránit. Nejsou ale z povahy takoví, že by na ulici po každém kolemjdoucím vyjížděli

2. hlídání určitého prostoru nebo oblasti podle mě nemají naši psi vrozené, ale musí se to naučit nebo na to přijít časem. Ovšem to, co považují za své (hračky, žrádlo, vodítko,...) mu nikdo cizí nevezme. Například náš pes přijal za své zahradu a dům. Pokud k nám někoho přivedu, je to v pořádku. Pokud přijde sám, pes pouští hrůzu vrčením. Ale vůbec neštěká za plotem a kolemjdoucí jsou mu úplně ukradení, dokud by k nám nevlezli.

3. při napadení silnějším protivníkem se podle mě bude čevečko bránit. Pokud tam bude sám a bude jasné, že by prohrál, nejspíš se stáhne. Pokud bude bránit člena smečky, neustoupí.

4. Psa si budeš muset vychovat k tomu, aby na něj bylo spolehnutí v situacích, které píšeš . Čevečko není pitbul (nechci urazit nikoho, kdo má bulíka :D ), který nejdřív kousne a pak se mu teprve rozběhne myšlení, ani kavkazák, který si očichá určený revír a pak už do něj nikoho nepustí. Jsou však majitelé, kteří s čevečkem chodí například do strážní služby a fungujou spolehlivě.

4. způsob boje a obecně hraní má podle mě určitě blíž k vlčímu způsobu než k NO

Celé výše popsané je to dost individuální a jako u jiných plemen se i u čeveček najdou jedinci silně dominantní, kteří se nebudou bát vůbec nikdy, nikoho a ničeho a naopak jedinci, kteří se do konfliktu nepohrnou.

Na závěr mám jednu otázku na tebe. Proč se na tyhle věci ptáš? Pokud chceš čevečko hlavně kvůli věcem, na které ses ptal, nemyslím si, že ti tohle plemeno bude vyhovovat. Krása a kouzlo našich psů je totiž někde jinde než v tom mít u nohy trhače a rozháněče davů.

Zdeněk "Ghost" Havlík

Měl jsem také jednou osobní zkušenost na toto téma. Vlastnil jem asi dva roky psa ČSV a pořídil si pak k němu dospělou fenu ČSV. Asi po dvou týdnech seznamování jsem šel s oběma psy na procházku. Brzy poté, co jsem je pustil na volno, mě fena zezadu napadla skokem na krk. Stačil jsem uhnout na stranu, ale ona v útocích pokračovala. Můj pes byl úplně zmatený, ale přece jen mě zpočátku naoko bránil, ale ne nijak razantně. Nikdy nebyl sebevědomý, asi měl před dominantní fenou respekt. Fena se však nedala odbýt, a opakovaně na mě skákala. Pěstmi jsem se ji snažil od útoků odvrátit. Můj pes, kterému jsem do té doby věřil, mi začal útočit na nohy. Fena stále vyskakovala na krk, pes kousal do kalhot. Kopal jsem kolem sebe jak se dalo, křičel na psa, a dával bacha na fenu. Nebylo to vůbec příjemné, ale konečně se mi podařilo fenu trefit a dala si pauzu. Jak to pes viděl, šel naopak po ní, a to dost drsně. Od té doby to bylo vyjasněné a fena byla ke mně jak mazlivá kočička. Myslím, že pes se prostě přidal na stranu silnějšího, podle toho, jak se situace průběžně vyvíjela. Fena, silně dominantní, to jednoduše zkusila, jak jí příroda velela. Nezlobil jsem se na ni ani na psa. Tak to asi v přírodě je. Každý zkouší nějak prorazit na nejlepší pozici. Od té doby pohoda, klid, pořádek "ve smečce".

Ty brdo, ma nestrasne, ze nie len, ze si ma vlastny pes nezastane, ale ze ma este aj napadne! :shock: (... alebo nieko z mojej rodiny)

To, že pes napadne psovoda, není zas tak výjimečné, policejní psovodi by o tom asi mohli psát romány. Kdysi jsem viděl amatérské video o zásahu na demonstranty, kde se pes přidal k silnějšímu (demonstrantům) a suverénně zaútočil na svého psovoda. Nedělal bych z toho ale nějaký speciální problém čeveček, platí to podle mě u všech plemen.

Zdeněk

Historka, kterou jsem před chvílí popisoval, se stala už před pár lety. Mezitím se mi dostala do rukou zajímavá studie z jednoho vlčího parku v USA, kde ošetřovatelé ochočovali vlčata a dělali s nimi pak osvětu na školách atd. Jeden z nich popisoval zajímavou zkušenost: kvůli správné socializaci vlčete a navázání na člověka vodili vlčata a později i dospělé vlky co nejčastěji na řetězu ven, mezi lidi. Chovatel píše, že vlky měl pevně u nohy, s náhubkem a na řetězu. Když šel naproti nim jiný člověk, psovod (vlkovod) nesměl za žádnou cenu uhnout na stranu nebo zpomalit, aby se protijdoucímu vyhnul, jinak vlk po něm (po psovodovi) vyjel. Považoval to za projev podřízenosti. Vlci se chovali na těchto procházkách "ukázněně" jen se sebevědomým psovodem, který byl vlku vůdcem. Vlci dokonce projevovali jistou nevoli až agresivitu vůči i jinak zdravému a vyrovnanému ošetřovateli, pokud byl nemocný, nevědomky napadal na nohu, pohyboval se kolébavou chůzí nebo nosil skloněnou hlavu.
Ve všech případech se jednalo o vlky, o které se od pár týdnů po narození starali lidi, čili do značné míry zvyklé na člověka.
Zajímalo by mě, co by k tomuto řekli lidi, kteří také chovají vlky, např. Andrlovi, p. Lakatoš, MVDr Miholová apod.

Skvělé tohle téma jsem tady chtěl právě nadhodit. Potkal jsem totiž několikrát člověka který touží po Čsv, ale právě tyto historky jej od toho odrazují. Několik lidí mu to totiž nezávisle na sobě ( i někteří majitelé ) podalo tak ,že napadení psovoda v ohrožení je typická vlastnost čsv. Sám totiž žádný takový případ neznám, když nepočítám testování vůdce domácnosti dospívajícími zbojníky. Takže jsem mu to asi nebyl schopen vyvrátit. To je smutné nemyslíte? Dle mého se tohle ale může stát jen člověku který o této možnosti u svého psa ví, a nebo ho pořádně nezná. Neznám čitelnější plemeno.
Napadení policejních psovodů(psem jakéhokoliv plemene) zase tak překvapující není, vezmeme li v úvahu ,že mnozí pěstují se svými svěřenci vztahy čistě "pracovní". Taktéž občasné dělání figuranta svému psu a snaha vyhecovat jej při obraně k maximální histerii by snad mohli přispět k onomu nepříjemnému výsledku.

Apropo.. myslite si, ze toto chovanie CSV sa da korigovat vycvikom "obrana majitela?"

Já myslím, že je potřeba rozlišit, kdy napadne pes psovoda z pocitu ohrožení (psa psovodem) a kdy napadne proto, že se přidá k někomu dalšímu silnějšímu. Každý pes, kterého psovod zažene do úzkých (například někam do rohu při pokusu potrestat) a kdy pes nemá už žádnou možnost úniku, vycení zuby a bude se bránit. To je přirozené a bez ohledu na plemeno. Viděl jsem postavit se krotkou německou dogu své paní, když ji zahnala do kouta zahrady za to, že zadávila slepici. V takovou chvíli dá každý pes viditelně najevo, že dál už nemůže (čevečka to umí dát najevo přímo nádherně a s noblesou 8) ).

Podle mě musí pes jednoznačně poznat, kdo velí a kdo poslouchá, jinak je to zadělání na malér.

Zdeněk

Mě také plno lidí odrazuje v pořízení Čsv, že jsou zrádná atd... je super že je tu tohle téma... aspoň se "nečévéčkáři" dozvědí něco objektivního... a hlavně od lidí co mají s těmito hafíky zkušenosti...

Ahoj Zdeňku.
Samozřejmě, že nikdo v dnešní době nechce TRHAČE a ROZHÁNĚČE DAVU(teda alespoň nikdo rozumný) Jen mě zajímá,
nakolik může plachý pes projevit smysl pro obranu pána.
Mě docela záleží na tom, aby můj pes byl ochotný se za mě postavit. A ne že v případě napadení budu muset dotyčného
nejdřív profackovat, abych hafanovi dokázal, že jsem stále ve formě a když mě nebude bránit, tak z toho bude mít, hafánek, pěknej malér:-) Nerad bych se dočkal toho, že mě z jara v lese napadne nejakej hladovej kňour a můj pejsek tomu prasátku pak ještě pomůže zbaštit paníčka :evil:
Československý vlčák je nádhernej pes. Jenže k čemu to je, když nebude dělat to, pro co byl pes stvořenej. Navíc pes takovéto velikosti a se sklony přidat se k silnějšímu, by mohl být pěkný malér. Nechce se mi věřit, že by takovýto hafan byl jen na výstavu. Martin

Asi takhle. Jak si psa vychováš, takového budeš mít. :wink:

Já si taky nebyl jistý jestli mě moje fenka čsv bude branit, tak jsem se domluvil s kamarádem policejnim psovodem a zaroveń figurantem ten mě a fenu napadl ať zjistime reakci. Dopadlo vše výborně kamaráda zahnala a já jsem si jistý,že bránit rodinu bude. A abych nezapoměl obranu jsme dělali všehovšudy 5krát. Život s čevečkem je krásný a každý den plný nových zážitků!

Je fajn, že se toto téma rozebírá, já osobně nemám čsv ale v budoucnu bych si ho ráda pořídila. Zatím ještě nemám vhodné podmínky..Zajímalo by mě, jestli jsou rozdíly mezi psy a fenkami co se týče chování nějak zobecnitelné..zajímalo by mě jestli třeba feny víc nepřilnou k chlapům..právě ve vztahu k tomu jak se psalo o chování čsv při hrách doma i v těch opravdových situacích.. četla jsem,že pro začátečníky se hodí víc fenka, ale nedovedu si představit, že by při "hrách ve smečce" po mě začala fenka vyjíždět jen proto, že by ji připadala nějaká osoba(třeba partner) silnější.. já se svými 58 kily asi moc lidí nepřeperu.. :roll: nadruhou stranu na
psa bych si jako začatečník netroufla.. předem dík za vaše názory Iva

Nechtěl jsem, aby můj příspěvěk někoho odradil od pořízení si čévéčka. Na tyto psy nedám dopustit. Můj zážitek s napadením se už nikdy neopakoval, všechno bylo naprosto v pohodě, měl jsem i jiná čévéčka a nikdy k napadení už nedošlo. Asi to bylo tou mimořádně dominantní a čerstvě koupenou cizí fenou. U ostatních - postupně čtyř mých čévéček - nikdy k agresi vůči mně nebo mé rodině nedošlo. To musím zdůraznit.

Tazko povedat ako zareaguje plachy pes. Ovsem, ako tu pertraktujeme na fore uz niekolko rokov, spravne socializovane a vychovane CVcko je malokedy plache. Takze to prosim neplet dohromady.

Na druhej strane, ak si niekto nie je isty svojim psom, vyskusat si napadnutie znamym (ale nie pre psa) a skusenym clovekom je dobry napad. Aspon by sme na forum mohli dat viac skusenosti z prvej ruky.

Myslím,že to není vůbec dobrý nápad,tí spíš u psa pracovně vedeného.

Svoji první fenku čsv jsem si pořídil ve věku 4,5 měsíce. Pokud to bude vaše první čivava tak mne v tom raději nenapodobujte. Doma byla frajerka. V kotci s mámou, ve vedlejším tatík. Šťastný a jednoduchý život v bezpečí. A pak si to najednou přihasí dva pošuci, bum a jedeme. Auto, autobus, vlak, metro, tramvaj, davy lidí a to všechno v jeden den. Dost dlouho nechápala proč by měla vůbec poslouchat nějaký lidi když na ní zrovna nedosáhnou a bála se i zapálené svíčky a většiny chlapů a na rušné ulici chodila zásadně za mnou. Do dvou let se dost srovnala ale řada věcí se zkratka už nedožene. Dnes dokáže snést být obsypána davem lidí (často dětí) kteří se jí dotýkají i když jí to moc nebaví.(zde musím chtě nechtě složit poklonu R. Desenskému za účinnou metodu výcviku). Na druhou stranu má značně široký okruh lidí (snad 50) svých oblíbenců (majitele čsv tam řadí automaticky aniž by třeba kdy zřela jejich psy) Vzhledem i k nestabilní povaze obranu nikdy nedělala. Přesto již několikrát vystartovala na lidi kteří například na ulici skočili ze zadu na manželku. Situaci vyhodnocovala sama a vždy šlo o situace teoreticky nebezpečné i z pohledu nezaujatého člověka. Mne kupodivu zatím nikdy nebránila přestože spolu máme daleko hlubší vztah. Naopak pes od začátku tíhne víc k manželce která mi pak příležitostně vyhrožuje založením nového Alfa páru.
Ovšem Perun mne dostal. Ta část divoké krve co koluje v žilách našich svěřenců, myslím vyžaduje trochu odlišný přístup než vyžadování slepé poslušnosti. Vždyť existuje řada jiných plemen a každé z nich si vybírá trochu jiný druh lidí za jiným účelem. Možná právě proto že ti naši vlkopsi mají často daleko k dokonalosti je máme tak rádi. A nebo jsou možná dokonalí natolik , že to my lidé nedokážeme pochopit.

Nechci tu nikoho podráždit a nechci, aby jste to špatně pochopili.
Prostě mě zajímá jak se u čvčka projevuje jeho vlčí krev.
Já sám mám o tohleto plemeno zájem, tak prosím pište své zážitky. Dík Martin

Ahoj,

Dušan, len pre zaujímavosť. V akom ročnom období bol ten *útok* feny na teba? Kedy sa tá fena hárala - zjavne, alebo skryte?
Čo sa týka uhnutia z trasy, kým bol náš ČSV *dieťa* nemal námietky, pokiaľ som sa snažil uhnúť z chodníka protidúcim ako slušne vychovaný dvojnohý.
Teraz dáva zjavne najavo svoju nevôľu aj keď ide oproti sám tzv. ľudský dorastenec a ja sa snažím vybočiť z chodníka. Pokiaľ ide oproti pes v sprievode osoby, už z väčšej vzdialenosti nahodí *ritšbeka*, odhadne ich možnosti a snaží sa ma vychovať, aby sme neuhýbali a prinútili uhnúť protiidúcim. Na začiatku to občas odniesla aj moja ruka, najmä na znamej trase.
Pokiaľ máme novú, pre neho neznámu trasu, správame sa ako svorka na ťahu a cudzím sa môžeme vyhnúť bez problémov.
Je to naozaj otázka postavenia o svorke a vyjasnenia si pozície. Pri jeho dvoch rokoch a mojich skúsenostiach si vyjasňujeme pozície dosť často.
Michal

Moje zkušenost
 

No, já jsem co se týče ČsV nováček, máme doma tříměsíčního pejska. Já a můj přítel děláme šerm a poprvé jsme naše vlče vzali s sebou na jednu akci. Mezi lidmi byl v pohodě, jako obvykle, nechal se hladit jen s otráveným výrazem v obličeji. Všechno bylo v pořádku do chvíle,než jsem se s ním šla podívat na souboj, ve kterém figuroval přítel. Držela jsem štěně na vodítku, byl sice zneklidněný,ale pár chlácholivých slov pomohlo. Ve chvíli, kdy jeden z kamarádů z legrace vyběhl se zbraní proti mě, pes vystartoval, vrčel tak,jak jsem ho nikdy neslyšela, postavil se přede mě a chtěl se kamarádovi zakousnout do zbroje. Stáhla jsem ho, za ten čin ale nenadávala. Když pejsek zjistil, že okolo mě už nikdo není, ale okolo páníčka je vřava, začal vrčet znovu a tentokrát i štěkat a mermomocí chtěl k němu. Nakonec se páníček z bitevní vřavy vymotal a jakmile psa oslovil a pohladil a postavil se k nám,byl pes v pořádku a nevzrušeně pokračující boj pozoroval. Od té chvíle vrčel tiše na každého,kdo šel okolo a měl v rukou meč. K lidem tam začal být trochu nedůvěřivý. Po návratu domů opět s lidmi celkem v pohodě. Mile mě svou reakcí překvapil. Jsem na něj hrdá. ;-)

Ja by som chcela nadviazať na adrianov príspevok. Presnejšie na to, že jeho si nebráni, ale manželku áno. S týmto som sa stretla u všetkých mojich psov. Aj keď na ulici alebo v parku dojde k nejakej potýčk, tak Daro (rtw) aj Kira(rtw) sedia vedľa mňa, ale ani náznak obrany. A to len kvôli tomu, že obaja vedia, že väčšinou to nepotrebujem. Ale u Darleya viem, že ak sa situácia zmení a obrana je potrebná, tak bráni. Aj pred priateľom s ktorým je deň čo deň a má ho veľmi rád. Kira miluje ľudí, takže neviem čo by urobila. Odskúšané to ešte nemám. A grace je k ľuďom fajn, ale dáva pozor. Keď sa k nám prihrnul kamarát s krikom, tak po ňom vyštartovala a pustila ho len na dĺžku vodítka a štekala a cerila zuby. Takže to vyzerá dobre, ale čo by urobila kebyže to naozaj potrebujem, to neviem.
Dve rotvajlerky ktoré som mala vôbec netrápilo keď bola nejaká vyhrotená siuácia. A popritom jedna bola vynikajúca obranárka (a išla po figurantovi, nie po rukáve).Priateľov NO bol odmalička cvičený, že od cudzích ľudí sa nemá dať pohladkať, keďže stráži firmu. Z neho vyrástol nebezpečný pes, aj keď je poslušný. Nás si chráni, ale medzi ľudí sa s ním veľmi nedá ísť. Stačí keď niekto zdvihne ruku na pozdrav a okamžite útočí...

Těhotenství
 

Ahoj všem, chci se poradit a zjistit zkušenosti ohledně reakcí Vašeho ČSV na přicházejicího nového člena rodiny.
Termín porodu mám v červenci. Od začátku těhotenství jsem doma. Bydlíme v RD, Amee je většinou doma se mnou i když může být na zahradě. Už na začátku těhotenství mi pokládala hlavu na břicho a začala si mne více hlídat (kontroluje kde jsem, pokud jsou zavřené dveře např. na WC, tak si je otevře), teď už to začíná přehánět, když spím (ona spí většinou vedle) a manžel prochází kolem začne štěkat a vrčet. Když manžel na ní promluví tak začne kňučet a vrtět ocasem........Pokud se mne chce někdo dotknout většinou strčí hlavu nebo se raději nacpe ke mne celá aby na mne nikdo nedosáhnul. Snažím se ji krotit, ale nechci ji nějak tvrdě trestat. Cítím, že ví, že přijde nový člen rodiny a doufám že na něj žárlit nebude, i když si rodina myslí že nám malého sežere...
Máte někdo v tomhle směru zkušenosti????? Díky

Hm...ano,problém mám podobný. Balthasar mě také začal mnohem víc hlídat (termín mám v srpnu) a rodina si také myslí,že by miminku ublížil...nevím,jak se bude chovat k "našemu" dítěti,ale děti všeobecně má rád. Mám tříletého bratra a od něj si nechá skoro všechno líbit,když se mu něco nelíbí,tak se zvedne a jde pryč...ale pokud má někdo zkušenosti s příchodem nového člena rodiny,tak bych také uvítala nějakou zkušenost. :)

Rada je jednoduchá. Pokud jsi skutečně pro psa vůdčí osobou smečky, tak se vůbec ničeho obávat nemusíš, protože pak se o dítě bude snažit starat a naprosto automaticky ho hlídat a bránit.

Zdravím jem zde na foru nový. Mám skoro 7 měsíčního psa (Uran z litavské kotliny). Nedávno po 11 hodině jsem se šel projít na pole u nás za městem, kolem půl 12 jsme tam nachytali asi nějakého zloděje nebo jiný individium. Nicméně náš Doberman (2roky) proběhl a v té vysoké trávě si ho ani nevšimnul, ale Argo (Uran) už z dálky větřil a naježeně vyhlížel. Až jsme ho uviděli začal neskutečně štěkat, vrčet a skákat na zadních, ale nakonec se otočil a se štěkáním utekl. Chodí na volno. Myslíte, že se s přibývajícím věkem tohle zpraví? Nebo jaké jsou vaše skušenosti.

Promiň wolfe, ale nepochopila jsem, co ti vadí. To, že se hlasově projevoval, nebo to, že si toho chlapa vůbec všimnul? Mně tahle reakce připadá docela normální. Buď má kuráž a chtěl tě před tím člověkem bránit, nebo má strach a "vyhrožuje" právě ze strachu. Podle toho útěku soudím na to druhé. To, že se pes bojí neznámého (člověka, prostředí, zvuku,....čehokoliv), je normální. Můžeš ho buď podporovat ve strachu, což není dobrá cesta, nebo ho naučit, že když se nebojíš ty, není se čeho bát. Ale to chce čas a hlavně práci. Samo se nic nespraví. A už vůbec ne u čévéčka, kterému je strach (nebo řekněme ostražitost) přirozeností.
:wolf

A hlavně to chce výcvik ...

To jsem myslela tou prací... ;-)
:wolf

mna zaujala ta cast, ze pes utiekol
takze veci na spravenie je tam asi viac:ehmmm

Božínku, vždyť tomu pejskovi je 7 měsíců (jak píše majitel) a co by jste chtěli od štěňátka !!??? :shock:

Naprosto přirozená reakce štěněte. Pud sebezáchovy.

mne teraz nie je jasne, ktore zo spominaneho spravania ma byt "tolerovatelne" u 7 mesacneho stenata a za akych okolnosti
bohuzial narazam na vlastnu skusenost, ked som brala utek psa, ak sa mu nepodarilo "zahnat" nebezpecenstvo, za normalny, zlakla sa, tak odbehla, holt o nic nejde.. a teraz v 2 a pol roku je to deprivant a dokonaly kandidat pre Desenskeho zasah

hoci myslim, ze ten utek "precenujeme" a mozno to nebol vyslovene sprint niekolko sto metrov do neznama, a ak ten cas 11 hodin bol v noci, tak ani to vystekanie niecoho ci niekoho nemozno povazovat za nejaky extrem, ak bude panicek tieto veci za problem povazovat, spravi si z nich problem aj ten pes

No, přečetla jsem si příspěvek wolfa ještě jednou a reakce obou plemen mě přijdou tak nějak typické ...
(s oběma plemeny jsem prožila (min.) 13 let)
Dobrman (2 letý) klasicky nemá čas při venčení "větřit" nějaké "zloděje" - musí rychle vše očuchat, očůrat ....
Kdežto vlčák už ho cítil dávno, jen ve svých 7 měsících neuměl vyhodnotit situaci, zkusil protivníka zastrašit, ale pak se raději stáhnul....
A podle příspěvku mu "vykulený" páník nijak nepomohl - situaci nechal tak jak je ...
Opravdu mě to nepřijde - jako příběh na obrovskou problémovou diskuzi ;-)
jen teda: já bych to řešila tak: oba psy přivolala, dala na vodítko. Dobrman by začal také hlídat, vlčák by se připojil - oba bych pochválila, že jsou pašáci, podpořila je. A za pochvaly bych byla pánem situace a psům dala povel, že odcházíme.

Malé děti přece taky obvykle nenapadnou dospělého chlapa. Aspoň je vidět, že mu to pálí:rock_3, na rozdíl od některých psů. Když vyroste v sebevědomého psa tak se asi zachová úplně jinak. Já se své psy v těchto věcech snažil vždycky spíš tlumit/Je na houby když nocujete v národním parku a on vás štěkotem práskne hajnému, který prochází o půl kilometru dál:lol:/, ale stejně nějakým smyslem dokáží sami bez výcviku vyhodnotit závažnou/nebo neobvyklou/situaci.
Když už tak se mi líbí ten model kdy první útočí vůdce.

Souhlasím.

priatelu,to co si opisal bola jednoznacne pasivna obrana....

ale aj tak nieco ine je obrana na cvicaku a kusacky na rukav a nieco ine je obrana mimo cvicaka a bez rukavu,casto sa vynara otazka ci je pes schopny branit a hlavne ak je bez voditka.....treba si poriadne nastudovat obranu a aj ju patricne rozvijat....nakoniec ste predsa videli obranu u mna doma....JG....

Sice nemam velke skusenosti s csv kedze mam prveho psa a to tiez iba rok a pol, ale myslim si ze by ma ochranil. Ved len ked brat zacne po mne kricat ze som nieco nespravila postavi sa Dares predo mna a nepusti ho blizsie. A ked spim tak do tej miestnosti nepusti nikoho postavi sa ku dveram a vrci a to rodinu velmi dobre pozna. a ak nahodou niekto pride do danej miestnosti tak si lahne na mna(inokedy do postele nejde aj ked ho volam) a vrci.
No na oplatku ho zase ja ochranujem a to hlavne pred zlym vysavacom. Vzdy ked sa vysava schova sa za mna a spolu ten vysavac zazeniem (tym padom brata). A ked ja vysavam tak mu dam miesto a snazim sa tam vtedy nevysavat aby som ho zbytocne neprovokovala.
A myslim si ze strazca je tiez velmi dobry. Minule sme boli u starkeho a prisiel ku nemu kamarat. Do dvora ho Dares pustil ale ked chcel ist von tak som si ho musela ist chytit.
Do ziveho este nezakusol iba tak vzdy drgol zubami na vystrasenie ale do rukava kusnut problem nema, prave naopak bavi ho to, no revir s nim robim uz pomaly rok ale furt to je iba na jednu plentu a so stopsnurou.
Mojho Daresa by som za nic na svete nevimenila je to pre mna ten najlepsi obranca.

Obrana pána
 

Agyr byl plachý a lidí se sice nebál, ale až na pár jedinců které si oblíbil je spíš ignoroval. Do cca roka a půl jsem si myslel, že by se přidal k silnějšímu a nebo si prostě šel po svým. V následujících letech jsem se přesvědčil, že by mne bránil a to v několika situacích kdy i při své OH povaze pudově vyhodnotil situaci jako potenciálně nebezpečnou. Míra nebezpečí se v jednotlivých případech samozřejmě lišila, ale reakce byla vždy namístě i podle lidských měřítek ... tj. nikdy neskočil na babičku která chtěla vědět kolik je hodin :p. S obranou majetku to bylo úplně jinak ... klidně by komukoliv dovolil z bytu odnést i postel, ale zle by bylo, pokud bych v ní zrovna ležel :lol:.

Dakotovi je teď 9 měsíců, je živější, veselejší a méně plachý. Poprvé mne zachránil asi v 7 měsících před vysavačem kterého se jinak bojí a couvá. Psal jsem to jinde, tak jen krátce: přisál jsem si hadici na tvář a on štěknul, skočil, hadici odtrhl a odtáhl odemne co nejdál a až pak ji pustil :p.

Teď na dovolené u Baltu v Polsku byl s námi na pláži uvázaný na 10m šňůře k zemnímu kolíku ("vývrtka"). Bylo to odlehlé místo za větrem a s trochu stínu, kam jsme jezdili lesem na kole a tak kolem nás na cca 50-100m nikdo neležel. Několikrát se ale stalo, že si to někdo zamířil dunami přímo kolem nás a v tom případě Dakouš vyběhl s hrozivým štěkotem, dotyčného zastavil (no - kdo by se nezastavil :lol:) a štěkal na něj dokud jsem si ho nevzal k sobě a i pak odcházejícího bedlivě sledoval dokud mu nezmizel mezi dunami.

To jsou mé zkušenosti s dvěma psy - jinak si myslím, že hodně plaché zvíře může z ústraní sledovat vývoj a prostě se nezapojí - možná bude jen štěkat a skákat okolo, ale tohle je podle mne extrém. Pokud je vztah pes-psovod vpořádku bude pes psovoda na 95% ať tak či onak bránit. Samozřejmě mluvím o psu dospělém a ne štěněti.

Je fajn jak ty dokážeš ty dva vždycky srovnávat :) Já mám jen jednoho, tak nemám s čím, ale hlídání je potřeba rozlišit na určitých místech. Možná by ses divil, co by udělal tvůj pes ve stejné situaci a soudě dle toho mého jde taky dost o momentální rozpoložení. Třeba když je přetaženej, nenechá se hladit od lidí pod vlivem nebo od lidí, kteří mu třeba šlápli na ocas a snaží se omluvit. Máš naprostou pravdu v tom, že na cvičáku ho můžeš něco učit, ale nakonec potřebuješ něco jiného.
Štěně v sedmi měsících si ale zvolí svoji cestu (pokud není na situaci připraveno předem) a asi těžko mu to lze zazlívat. Třeba ten můj se zatím radši chová submisivně k lidem i ke psům (u některých by podlezl i přechod na silnici aby jim dokázal, že o rvačku nestojí), kocoura ležícího na zemi obchází, obštěkává a neví co s ním, ale v zoo se proti mně zvedne jaguar a už stojí přede mnou s maximálním nasazením ikdyž by bez plexiskla asi moc šancí neměl. Zkrátka a jednoduše každé ČVčko je osobnost a dá se rozvíjet nebo směrovat jinam. V sedmi měsících asi nejde brát reakci jako výsledek výchovy a výcviku, ale jako prvotní reakci a tomu je pak potřeba přizpůsobit zbytek, aby se pes snažil pokud možno co nejvíc podle přání psovoda.

Nechci aby to vypadalo že mám bohaté zkušenosti s výchovou ČSV a tak srovnávám a popisuju na příkladech těch dvou :lol:. Spíš jsou to vlastně historky a každý ať si z nich vezme co uzná za vhodné.
... S tim cvičákem ... nevim v čem mám pravdu, ale pokud se nepletu, tak o cvičáku nepadlo slovo a ani jsem na něj nemyslel :lol:. Chodil jsem cca rok s Agyrem na dva různé cvičáky (půl roku to byl cvičák pronajatý klubem kde se cvičilo jen s ČSV) a s Dakoušem to sice plánuju, ale kdo ví jestli na to dojde. Nemám moc času a tak spíš vychovávám než cvičim a povely vydávám většinou jen když to vyžaduje situace. ... Vlastně nejčastěji cvičíme "hodný" a "fuj" :lol::lol::lol:

To jsme na tom podobně. Taky jedem přes samovýchovu. S tím cvičákem to bylo myšleno ohledně písmenek v bonitačním kódu za povahu, ale v praxi se pak chová ten pes trošku jinak.