mne teraz nie je jasne, ktore zo spominaneho spravania ma byt "tolerovatelne" u 7 mesacneho stenata a za akych okolnosti
bohuzial narazam na vlastnu skusenost, ked som brala utek psa, ak sa mu nepodarilo "zahnat" nebezpecenstvo, za normalny, zlakla sa, tak odbehla, holt o nic nejde.. a teraz v 2 a pol roku je to deprivant a dokonaly kandidat pre Desenskeho zasah

hoci myslim, ze ten utek "precenujeme" a mozno to nebol vyslovene sprint niekolko sto metrov do neznama, a ak ten cas 11 hodin bol v noci, tak ani to vystekanie niecoho ci niekoho nemozno povazovat za nejaky extrem, ak bude panicek tieto veci za problem povazovat, spravi si z nich problem aj ten pes

No, přečetla jsem si příspěvek wolfa ještě jednou a reakce obou plemen mě přijdou tak nějak typické ...
(s oběma plemeny jsem prožila (min.) 13 let)
Dobrman (2 letý) klasicky nemá čas při venčení "větřit" nějaké "zloděje" - musí rychle vše očuchat, očůrat ....
Kdežto vlčák už ho cítil dávno, jen ve svých 7 měsících neuměl vyhodnotit situaci, zkusil protivníka zastrašit, ale pak se raději stáhnul....
A podle příspěvku mu "vykulený" páník nijak nepomohl - situaci nechal tak jak je ...
Opravdu mě to nepřijde - jako příběh na obrovskou problémovou diskuzi ;-)
jen teda: já bych to řešila tak: oba psy přivolala, dala na vodítko. Dobrman by začal také hlídat, vlčák by se připojil - oba bych pochválila, že jsou pašáci, podpořila je. A za pochvaly bych byla pánem situace a psům dala povel, že odcházíme.

Malé děti přece taky obvykle nenapadnou dospělého chlapa. Aspoň je vidět, že mu to pálí:rock_3, na rozdíl od některých psů. Když vyroste v sebevědomého psa tak se asi zachová úplně jinak. Já se své psy v těchto věcech snažil vždycky spíš tlumit/Je na houby když nocujete v národním parku a on vás štěkotem práskne hajnému, který prochází o půl kilometru dál:lol:/, ale stejně nějakým smyslem dokáží sami bez výcviku vyhodnotit závažnou/nebo neobvyklou/situaci.
Když už tak se mi líbí ten model kdy první útočí vůdce.

Souhlasím.

priatelu,to co si opisal bola jednoznacne pasivna obrana....

ale aj tak nieco ine je obrana na cvicaku a kusacky na rukav a nieco ine je obrana mimo cvicaka a bez rukavu,casto sa vynara otazka ci je pes schopny branit a hlavne ak je bez voditka.....treba si poriadne nastudovat obranu a aj ju patricne rozvijat....nakoniec ste predsa videli obranu u mna doma....JG....

Sice nemam velke skusenosti s csv kedze mam prveho psa a to tiez iba rok a pol, ale myslim si ze by ma ochranil. Ved len ked brat zacne po mne kricat ze som nieco nespravila postavi sa Dares predo mna a nepusti ho blizsie. A ked spim tak do tej miestnosti nepusti nikoho postavi sa ku dveram a vrci a to rodinu velmi dobre pozna. a ak nahodou niekto pride do danej miestnosti tak si lahne na mna(inokedy do postele nejde aj ked ho volam) a vrci.
No na oplatku ho zase ja ochranujem a to hlavne pred zlym vysavacom. Vzdy ked sa vysava schova sa za mna a spolu ten vysavac zazeniem (tym padom brata). A ked ja vysavam tak mu dam miesto a snazim sa tam vtedy nevysavat aby som ho zbytocne neprovokovala.
A myslim si ze strazca je tiez velmi dobry. Minule sme boli u starkeho a prisiel ku nemu kamarat. Do dvora ho Dares pustil ale ked chcel ist von tak som si ho musela ist chytit.
Do ziveho este nezakusol iba tak vzdy drgol zubami na vystrasenie ale do rukava kusnut problem nema, prave naopak bavi ho to, no revir s nim robim uz pomaly rok ale furt to je iba na jednu plentu a so stopsnurou.
Mojho Daresa by som za nic na svete nevimenila je to pre mna ten najlepsi obranca.

Obrana pána
 

Agyr byl plachý a lidí se sice nebál, ale až na pár jedinců které si oblíbil je spíš ignoroval. Do cca roka a půl jsem si myslel, že by se přidal k silnějšímu a nebo si prostě šel po svým. V následujících letech jsem se přesvědčil, že by mne bránil a to v několika situacích kdy i při své OH povaze pudově vyhodnotil situaci jako potenciálně nebezpečnou. Míra nebezpečí se v jednotlivých případech samozřejmě lišila, ale reakce byla vždy namístě i podle lidských měřítek ... tj. nikdy neskočil na babičku která chtěla vědět kolik je hodin :p. S obranou majetku to bylo úplně jinak ... klidně by komukoliv dovolil z bytu odnést i postel, ale zle by bylo, pokud bych v ní zrovna ležel :lol:.

Dakotovi je teď 9 měsíců, je živější, veselejší a méně plachý. Poprvé mne zachránil asi v 7 měsících před vysavačem kterého se jinak bojí a couvá. Psal jsem to jinde, tak jen krátce: přisál jsem si hadici na tvář a on štěknul, skočil, hadici odtrhl a odtáhl odemne co nejdál a až pak ji pustil :p.

Teď na dovolené u Baltu v Polsku byl s námi na pláži uvázaný na 10m šňůře k zemnímu kolíku ("vývrtka"). Bylo to odlehlé místo za větrem a s trochu stínu, kam jsme jezdili lesem na kole a tak kolem nás na cca 50-100m nikdo neležel. Několikrát se ale stalo, že si to někdo zamířil dunami přímo kolem nás a v tom případě Dakouš vyběhl s hrozivým štěkotem, dotyčného zastavil (no - kdo by se nezastavil :lol:) a štěkal na něj dokud jsem si ho nevzal k sobě a i pak odcházejícího bedlivě sledoval dokud mu nezmizel mezi dunami.

To jsou mé zkušenosti s dvěma psy - jinak si myslím, že hodně plaché zvíře může z ústraní sledovat vývoj a prostě se nezapojí - možná bude jen štěkat a skákat okolo, ale tohle je podle mne extrém. Pokud je vztah pes-psovod vpořádku bude pes psovoda na 95% ať tak či onak bránit. Samozřejmě mluvím o psu dospělém a ne štěněti.

Je fajn jak ty dokážeš ty dva vždycky srovnávat :) Já mám jen jednoho, tak nemám s čím, ale hlídání je potřeba rozlišit na určitých místech. Možná by ses divil, co by udělal tvůj pes ve stejné situaci a soudě dle toho mého jde taky dost o momentální rozpoložení. Třeba když je přetaženej, nenechá se hladit od lidí pod vlivem nebo od lidí, kteří mu třeba šlápli na ocas a snaží se omluvit. Máš naprostou pravdu v tom, že na cvičáku ho můžeš něco učit, ale nakonec potřebuješ něco jiného.
Štěně v sedmi měsících si ale zvolí svoji cestu (pokud není na situaci připraveno předem) a asi těžko mu to lze zazlívat. Třeba ten můj se zatím radši chová submisivně k lidem i ke psům (u některých by podlezl i přechod na silnici aby jim dokázal, že o rvačku nestojí), kocoura ležícího na zemi obchází, obštěkává a neví co s ním, ale v zoo se proti mně zvedne jaguar a už stojí přede mnou s maximálním nasazením ikdyž by bez plexiskla asi moc šancí neměl. Zkrátka a jednoduše každé ČVčko je osobnost a dá se rozvíjet nebo směrovat jinam. V sedmi měsících asi nejde brát reakci jako výsledek výchovy a výcviku, ale jako prvotní reakci a tomu je pak potřeba přizpůsobit zbytek, aby se pes snažil pokud možno co nejvíc podle přání psovoda.

Nechci aby to vypadalo že mám bohaté zkušenosti s výchovou ČSV a tak srovnávám a popisuju na příkladech těch dvou :lol:. Spíš jsou to vlastně historky a každý ať si z nich vezme co uzná za vhodné.
... S tim cvičákem ... nevim v čem mám pravdu, ale pokud se nepletu, tak o cvičáku nepadlo slovo a ani jsem na něj nemyslel :lol:. Chodil jsem cca rok s Agyrem na dva různé cvičáky (půl roku to byl cvičák pronajatý klubem kde se cvičilo jen s ČSV) a s Dakoušem to sice plánuju, ale kdo ví jestli na to dojde. Nemám moc času a tak spíš vychovávám než cvičim a povely vydávám většinou jen když to vyžaduje situace. ... Vlastně nejčastěji cvičíme "hodný" a "fuj" :lol::lol::lol:

To jsme na tom podobně. Taky jedem přes samovýchovu. S tím cvičákem to bylo myšleno ohledně písmenek v bonitačním kódu za povahu, ale v praxi se pak chová ten pes trošku jinak.