..v našem případě jde o naprosto cizí lidi..takže ani já sama netuším, jestli s nimi vycházím..s lidma co známe je to v pohodě...

Naše Emice byla v pubertě na štěňata docela, slušně řečeno nerudná/byla schopná hrábnout i po 4 týdenních štěňatech/. Ve 2 letech jsem s obavama sledoval co udělá se 7 týdenním miminem čsv co jí najednou začalo šmejdit po pokoji. Byla z toho dost zmatená. Do večera mu přenechala svůj pelech:). A nikdy jsem neřešil/a nepátral je li v právu/ když na něj byla trochu ostřejší. Naopak. Ona byla vždycky první. Od té doby se chová docela hezky ke všem šťěňouchům co jí přivedeme pod nos/a občas musí někdy fungovat pár dnů i jako chůva/. Na kočku si zvykla do 14 dnů. A to si myslím, že ji mám jinak dost nezvládnutou. Tak hlavu vzhůru a vlka do domu:twisted:.

Zrovna minulý týden mi vyprávěli na klinice Vetcentrum, že tam nedávno přišla nějaká slečna se štěnětem ČSV které se strašně klepalo strachy. Majitelka prý dorazila celý personál příkazem:"Tak a teď si tady lehneš a necháš se ode všech povinně drbat!":)

Socializační fáze končí podstatně později, povaha se klidně může "zlomit" v šesti nebo i více měsících, bacha na to (myslím tím nedůvěřivost, bojácnost apod. - jinak povaha a chování se vyvíjí samozřejmě mnohem déle, a ČSV psychicky dospívají celkem pozdě - uvádí se mezi 2. a 3. rokem života - no já bych řekl tak v osmi :)). Chci tím jen říct, abys ve svých "socializačních aktivitách" rozhodně nepřestával. Neříkám že máš psa psychicky přetěžovat, ale pořád ho ber do různých situací, čím víckrát si jimi projde a čím víc jich bude, tím líp. Samozřejmě by tyto zkušenosti měly být pro psa pozitivní - štěně by se mělo vyvarovat "špatných zkušeností".

Karel

"Cvaknout" jim může klidně i v roce. Co si budem povídat ...

To je mi jasný, že není možný v tom polevit, ale chtěl jsem tím říct, že už se moc nestává, že by na mě koukal s tím, co má dělat. Teď už většinou hodnotí situace sám a nemá problémy s vlakem, lidmi, auty a zatím ani se psy.

To buď rád. Daniela má pravdu, "cvaknout" jim může i v roce, možná i později. Já jsem to zažil v těch sedmi měsících. Jde to prakticky ze dne na den a spravuje se to pak dlouho, lepší udělat všechno proto, aby jim "necvaklo".
Karel