Obranné práce

[Monika Edgamo]

Zdravím všetkých, ktorý sa okrem zbožňovania svojich čsv venujú aj ich výcviku. Som "čerstvou" majitelkou skoro 5mes. čsv. Napriek tomu že sa aktívne venujem športovej a služobnej kynológii, do teraz som pracovala a pracujem najma s NO. So svojim inak nanajvýš milovaným čsv sa podielam na vlastnom "experimente" opatovného využitia čsv v služobnej kynologii(ak povaha dá). V podstate zatial nevidim až také markantné rozdiely medzi ním a inými 5 mes NO čo sa týka poslušnosti a ochoty spolupracovať,stopovania a ani so štekačkou nemá problém. "Problém" vidím len v tom, že je neuveritelne sociálny. Zbožnuje ludí, figuranta by ulízal na smrť a od nadšenia by sa vrhol k najzúrivejšiemu psovi. Vidím aj oneskorenejšie dozrievanie, len teraz začal meniť zuby. No a teraz moje otázky hlavne na tých čo robia s čsv obrany:
Prejde toto obdobie jeho všelásky niekedy do vatšej ostražitosti a aspoň trošku do nedoverčivosti?
Ako ste postupovali pri nácviku obran v tomto veku ale aj neskor?
Fascinujú ma videá na ktorých čsv nádherne kúšu, s peknou razanciou a plnými zákusmi. Je to skor rarita?, boli tam nejaké povahové vlohy?, alebo je to tvrdá drina?
Kynológia je moj život, čsv je pre mňa výzva a tak nechcem nechař nič na náhodu...

[leila]

Originally Posted by Monika Edgamo

"Problém" vidím len v tom, že je neuveritelne sociálny. Zbožnuje ludí, figuranta by ulízal na smrť a od nadšenia by sa vrhol k najzúrivejšiemu psovi.

ja sa síce kynológii nevenujem, ale dala by som neviem čo, za takúto povahu. môj je práveže nedôverčivý... hold, každý chceme to čo nemáme

[Helenasotis]

Obrana je založena z velmi podstatné části na kořistnickém a loveckém pudu; vliv má i pud obranný, ale bez prvních dvou nelze obranu dost dobře dělat - tedy obranu sportovní.
Důležité je uvědomit si, co po psovi vůbec chci - kynologii pracovní (= služební - tedy pro praxi) nebo sportovní? V té služební totiž lze psa upotřebit i bez pudu kořistnického a loveckého - jen nebude schopen pracovat na dálku, ale podnětem k obraně pro něj bude překročení kritické vzdálenosti útočníka (tedy uteče-li útočník za tuto hranici, pes nebude mít nejmenší potřebu provést jeho zadržení).

Jelikož ke skutečnému praktickému nasazení ČSV jako opravdu služebního psa (rozuměj armáda, policie nebo jiné ozbrojené složky) jsem dosti skeptická (potřeba opravdu silné motivace pro výkon, dlouhá doba pro upevnění cviků, velmi dlouhé dospívání a vyzrávání, obrovské povahové výkyvy v rámci plemene atd.), budu se nadále věnovat kynologii tzv. sportovní.

Jak jsem uvedla výše, základem je kořistnictví a lovectví. Lovecký pud se uplatňuje v potřebě kořist honit, dohonit a uchvátit (to má valná většina ČSV a majitelé to velmi dobře znají - dokud se hračka pohybuje, pes ji honí a má snahu chytat). Kořistnictví se projevuje v následné potřebě kořist pevně držet, bojovat s ní (v případě práce s figurantem se zde již může uplatňovat i pud obranný), a po "přemožení" si ji odnášet a hlídat. Toto má již bohužel podstatně menší část jedinců. Potřeba kořist si nosit a hlídat je neprávem podceňována - podporuje totiž vlastnický vztah psa ke kořisti, tím jeho sebevědomí a navíc - ulovená a odnášená kořist je právě odměnou za celou práci na obraně! Jestliže pes vyplivne kořist ihned po zákusu a je odveden z placu pryč, vlastně odchází zcela neodměněn.

Spolu s dospíváním a vyzráváním psa se na obraně začíná uplatňovat rovněž pud obranný - na psa je postupně vyvíjen psychický tlak (ale tak, aby pes vždy vyšel jako vítěz) - například tím, že je motivován k hlídání si kořisti atd., což pomáhá zvyšovat jeho sebevědomí, tvrdost v boji, razanci při zákusech a odolnost vůči nápřahům i úderům.

Ony tři důležité pudy jsem nejmenovala v náhodném pořadí - osobně jsem zastáncem toho, aby u ČSV byly právě v tomto pořadí rozvíjeny a podporovány (zde vycházím z osobních zkušeností někoho, kdo se kolem plemene motá 14 let ). Pokud je jako první rozvíjen pud obranný (bohužel - pozůstatky svazarmovského přístupu k výcviku), dochází k tomu, že ČSV opravdu celou obranu pojme jako "boj o holý život", nadměrně a zcela zbytečně se u něj rozvíjí agresivita a pes je v podstatě veden ke "zlobě na člověka". Což u inteligentního vlčáka může snadno vést k tomu, že jakmile dostane příležitost, bude si chtít kousnout do živého, aby toho protivníka opravdu složil (přece jako idiot nebude kousat do rukávu nebo do peška - ví moc dobře, že tím figurantovi neublíží).

Moniko: Rozvíjej tedy u svého psíka nyní právě kořistnictví a lovectví. Pracuj nejprve se psem sama - vyvazuj ho a motivuj ho ke hře pohybujícím se hadrem nebo měkkou kůží. Povzbuzuj ho k pevnému zákusu a ke snaze kořist co nejdéle držet (stačí tenký provázek, který navážeš na hadr a jakmile psovi po zákusu kořist pustíš, pomocí onoho provázku jej budeš dál motivovat k držení kořisti - ta mu totiž jinak uteče). Postupně se snaž tuto hru převést na další lidi - ideálně figuranta. Je-li pes kořistník a lovec, velmi rád na to časem přistoupí a princip hry pochopí. Hru postupně stále více uzpůsobujte potřebám obrany (hlasová intonace Tvoje i figurantova, náznaky nápřahů, kontakt těla psa s tělem figuranta atd.). S dospíváním a vyzráváním osobnosti psa pak můžete začít postupně pracovat na jeho dráždivosti.
S ČSV to je a vždy bude běh na velmi dlouhou trať - u fen díky jejich rychlejšímu psychickému vyzrávání se mohou výsledky dostavit dříve, u psů samců to může jít podstatně pomaleji (sama mám 2,5 roku starého psa, který opravdu velmi rád kouše, ale psychicky je to stále dítě a vím, že mu prostě musím dopřát čas, i když je to někdy poněkud frustrující, jak to vše jde hrozně pomalu).

Toho, že je Tvůj pes kontaktní vůči lidem a figuranta by ulízal se vůbec neboj - takový pes aspoň nebude mít problém právě s kontaktem při zákusech apod., kde pes nedůvěřivý může nervově až selhat. Prostě neunese dotek svého a figurantova těla (prtože nemá z raného věku odzkoušeno, že mu to nic neudělá) a z rukávu nebo peška "sleze". S dospíváním se jeho potřeba figuranta umazlit bude měnit, neboj - jen nespěchej a dej všemu opravdu čas

Omlouvám se za "román", ale snad můj příspěvek bude alespoň někomu inspirací a pomocí v tápání kolem obran

[yzengrin]

Originally Posted by Helenasotis

Omlouvám se za "román", ale snad můj příspěvek bude alespoň někomu inspirací a pomocí v tápání kolem obran

Jj, i já děkuji za osvětu. Sofa byla jako malá taky lidumil a jak se vše změnilo. Obrany měla dobré (teď je bohužel neděláme). Problém nastal spíš s příchodem šera a tmy, kdy si nebyla často jistá, ani lidmi, které dobře znala. "Řešila" každý stín. Za světla byla naopak v naprosté pohodě.

[Fiann]

Ve štěněcím věku opravdu nejsou příliš markantní rozdíly v ochotě pracovat. Z mé zkušenosti, tak do třičtvrtě roku jsme se na cvičáku vyrovnali a někdy i překonávali ve výcviku i maliňáky. Ovšem s dospíváním přijde zlom, kdy vy jste na stejném místě a oni postupují čím dál rychleji a jsou dále a dále....vy máte složenou ZOPku a NO které bylo horší než váš vlk má už IPO V....
Prostě trpělivost a v klidu, pomale postupovat dál
Co se obran týče, od mala to chce co nejvíce rozvíjet kořistnický pud...stále se o něco "rvát a přetahovat...lovit". Mi s obranou na figuranta začali v půl roce a nebyl problém, Tara velice brzy pochopila že ten zvláštní pán má spoustu skvělých věcí do kterých se dá kousat a není nic lehčího než mu je vždycky sebrat a "zvítězit".
A nedůvěra... u vlka bych se nebál že se u něho nedůvěra pro služební výcvik nedá dosáhnout, podle mě je to to nejlehčí. Většina mladých štěňat jsou "vítací" typy, ale s věkem se lehce můžou stát nedůvěřivými.

Zde náš tréning obran:
Bella Tara z Blatnických vinic( 16.měsíců)

http://www.youtube.com/watch?v=RGHC02SnyxI

[Helenasotis]

Originally Posted by yzengrin

Problém nastal spíš s příchodem šera a tmy, kdy si nebyla často jistá, ani lidmi, které dobře znala. "Řešila" každý stín. Za světla byla naopak v naprosté pohodě.

Vydrž, Jani - s příchodem puberty (která bývá u ČSV bohužel dost dlouhá ) často nastane i u jedinců do té doby naprosto vyrovnaných období jakýchsi "úletů" - u některého psa častějších, u jiného třeba 1 x za půl roku. Každopádně s klidným přístupem majitele se s odezněním puberty opět vše srovná (hlavně na takový úlet nereagovat nepřiměřeně a vlastně tak v psovi nepodpořit přesvědčení, že jeho reakce byla oprávněná).

[Hanka]

Moniko, ptáš se na povahové vlohy. Ano jsou skupiny čsv (nemůžu napsat ani rodiny ani linie, protože by mě zase hned nějakej šťoural chytal za slovo), kde jsou taková čsv, která štěkají, aportují, mají rychlé a razantní obrany a k smrti rádi cvičí. Ta povaha by se dala přirovnat k malinoisovi. Dělat s nimi je radost, visí na člověku očima a povely plní pomalu rychleji než je stačíte říct. Opravdu je motivuje jen to, se zavděčit páníčkovi. Poslušnost je rychlá, aktivní a pes ji dělá s radostí. Obrany jsou opravdu rychlé a razantní, žádná taková ta vlčákovská vlažnost. Takových vlčáků není moc, ale dají se najít.
Ale je to zase vyváženo něčím jiným. Pokud můžu psát sama za sebe, tak takový vlčák může být nesnášenlivý k ostatním psům, pořád dělá doma ve smečce rozbroje, musí být za každou cenu ve všem první, žádný jiný pes jej nesmí "zastínit", pokud ano, tak je hned zle, vždycky je to on, kterému se páníček musí věnovat nejvíc (dle jeho představ), pořád si na ostatních psech dokazuje že on je ten "nejvýš", je to nesnesitelnej vťoura, až podbízivej a život s ním není lehký. Je to taková typicky psí snaha se zavděčit člověku dovedená až ad absurdum. Prostě- cvičit s takovým psem (nejen obrany) je radost, ale běžný život s ním je trošku na palici.
Ale stejně- takových povahových kombinací se u vlčáků najde asi dost. Já píšu jen o tom, co znám na vlastní kůži.

[Monika Edgamo]

To že celkový vývoj čsv od šteňacieho veku a dospievanie je pomalé mi nerobí problém, nič sa nesnažím uponáhľať. Nevyhnutné trendy v športovej kynológii posúvajú samotných NO ku skoršiemu dozrievaniu, ja viem čsv nie je NO, kedysi tak preferovaný čisto koristnícky pud a k tomu lov veľkej koristi-figuranta je v podstate v dnešnej športovej kynológii nežiadúci, a nie je to len o návrate k starému zvazarmovskému. Žiadúce sú až agresívne obrany, kde nejde len o pýtanie a ulovenie si koristi ale o naozajstný boj s figurantom, pes je zameraný na človeka, nie na rukáv, a od toho sa odvýja nácvik obrany u NO od šteňacieho veku, tým, že pes sa čisto dráždi na osobu-firuranta do určitého veku, všetko sa robí z kľudu, na povel psovoda psovi, držanie a lovenie sa robí zvlášť. Sama tak cvičím svojich NO a u nich to krásne funguje. Ale zrejma u čsv to takto nepojde.
Moj Bref - vyberala som si najvačšieho kúsača z vrhu- sa doteraz vobec nechcel s ničím preťahovať, napriek mojej obrovskej snahe, bolo mu odporné čokolvek držať v zuboch-handra, koža, iné, okrem mojej ruky, nohy inej časti tela. Tak pred týždňom začal s peškom. Rozvýjam to, každý deň troška, hlavne večer, vtedy sa mu chce najviac. Som šťastná že pozornosť konečne zameral na to čo držím v ruke-na šnúrke a nie na to čo tou vecou hýbe, čiže moju ruku. Peška si pekne odchytáva, ťahom si ho vzbojuje, dostane obrovskú pochvalu, ak s ním leží, stráži si ho, má tendenciu vrčať a chňapať, tak to nechcem moc prepísknuť. Peška si aj vyšteká, dostane ho, zase preťahovanie a samozrejma výhra. Aj korisť si nosí, bežká s ňou, potom prinesie a zase hra.To všetko však robím na seba a strašne sa teším z takého "vývinového pokroku", ale keď sa o to pokúša figurant, tak len kuňká, jazykom plieska a lízať a lízať. Ale asi to nebude beznádejné, zrejma že by potreboval vatší kontakt s figurantom, lebo asi to, že ho vidí 3krát za týždeň je preňho veľký "sviatok".

[Helenasotis]

Originally Posted by Monika Edgamo

Nevyhnutné trendy v športovej kynológii posúvajú samotných NO ku skoršiemu dozrievaniu, ja viem čsv nie je NO, kedysi tak preferovaný čisto koristnícky pud a k tomu lov veľkej koristi-figuranta je v podstate v dnešnej športovej kynológii nežiadúci, a nie je to len o návrate k starému zvazarmovskému. Žiadúce sú až agresívne obrany, kde nejde len o pýtanie a ulovenie si koristi ale o naozajstný boj s figurantom, pes je zameraný na človeka, nie na rukáv, a od toho sa odvýja nácvik obrany u NO od šteňacieho veku, tým, že pes sa čisto dráždi na osobu-firuranta do určitého veku, všetko sa robí z kľudu, na povel psovoda psovi, držanie a lovenie sa robí zvlášť.

Tak to se asi každá pohybujeme v inej športovej kynológii

Samozřejmě, že s pouhým lovectvím a kořistnictvím si na obraně vystačit nelze. Ale bez nich se sportovní obrana prostě udělat nedá. Pes, který nemá lovecké a kořistnické chování, nikdy nebude schopen udělat hladké zadržení nebo zadržení s protiútokem na velkou vzdálenost. I vyžadovaná bojovnost po zákusu je odvozena z boje s kořistí - pes aktivním protitahem (při nácviku se nechává vyhrát tím, že přetáhne figuranta na svou stranu) a případnými náznaky otřásání kořistí (obvykle je to vidět těsně před pouštěčkou) aktivně bojuje s kořistí - je to snaha o její imobilizaci a ochromení bolestí - to vše vychází ale opravdu z loveckého chování vůči velké kořisti. Samozřejmě obranný pud je do obrany zapojit rovněž třeba, ale nikdy by nemělo jít o vyhrocenou agresi vůči člověku (to neříkám s ohledem na nějaké pochybné aktivisty propagující zákaz obran, protože psa učí "agresivitě vůči člověku", ale z důvodu, že skutečná agresivita - tedy vnitrodruhový způsob řešení konfliktů - má se sportovní obranou pramálo společného).
Poznámku o požadavcích na agresivní obranu ve sportovní kynologii opravdu nechápu - pokud ovšem nezaměňuje někdo agresivitu za tvrdost a bojovnost - a to nejsou zaměnitelné věci. Ale možná jsem opravdu jen nezkušená a špatně se dívám jak na MČR podle ZVV3, na výběrácích či na Mistrovství světa belgických ovčáků 2009, když nikde nevidím na obranách psy s agresivním projevem = zježené, cenící zuby atd., ale pouze psy, kteří jsou tvrdí, rychlí a razantní

[Monika Edgamo]

Samozrejme, nehovorím o čisto agresívnom prejave NO, ale aj o tvrdosti taktiež o razancii ale aj o tom, že proti tým správnym "šporťákom" by sa može figurant postaviť aj bez rukáva, alebo ho pred ním odhodiť a pes by nelovil rukáv a nemal by problém ísť do živého, proti figurantovi...
Ale to sú, aj keď doležité, polemiky okolo športu. Aj ja robím šport, smažím sa pokiaľ možno vrcholovo s mojimi NO, taktiež som psovodka profesionál-PZ, tiež sa snažim vrcholovo, so psami pracujem od 13r. Určite sa nepokladám za vševedka, a pri čsv som absolutný začiatočnik. Je to pre mňa veľká neznáma. Strašne ma čsv lákal už dlhé roky, teraz sa mi moj sníček splnil. Bolo by úžasné vrátiť čsv do služobnej kynológii, alebo to aspoň skúsiť, jasné že keď to nepojde tak to nebudem siliť. Možno je to len idealizovaná predstava. Preto chcem vedieť ako na nich, čo je pre NICH to najlepšie, tak, aby som toho čo najmenej pokazila
(Mimochodom, vychovávala som služobného NO, bol to agresívny nevypočitateľný "hajzlik" - nie voči mne, my sme sa mali radi - NIKDY nevrčal, neježil sa a neceril zuby. Utočil.)

[Helenasotis]

Originally Posted by Monika Edgamo

(Mimochodom, vychovávala som služobného NO, bol to agresívny nevypočitateľný "hajzlik" - nie voči mne, my sme sa mali radi - NIKDY nevrčal, neježil sa a neceril zuby. Utočil.)

To je v podstatě typické pro superdominantní jedince - ti už nevarují (vrčením, ježením se, ceněním zubů...) - rovnou útočí. (Tedy pokud se nejedná naopak o jedince s narušeným sociálním chováním, kterým ze vzorce vrozených projevů něco "vypadlo" )

Zkrátka rozvoj zlobivosti si nech na období dospělosti, teď se zaměř hlavně na tu kořist - zloba se tam dá u ČSV dostat následně kdykoli. Opačně - první zloba a pak kořist - to jde opravdu hodně špatně, mnohdy už vůbec.

Držím palec, ať rozšíříš řady ČSV se zkouškami