[Kometa]

Máme s Dingem dosti zvláštní problém a už si nevíme rady:
Musím objasnit tři věci – jednak, že Dinga máme v bytě, pokud jsme pryč, je v kotci. Na zahradě být volně nemůže, a aby byl pořád zavřený v kotci, nechceme, máme ho rádi doma. Doma s námi je i v noci.
Druhá věc je, že máme velice malý byt, jen dvě místnosti, jedna je kuchyň a druhá obývák, postel máme na patře v obýváku, leze se tam po žebříku, takže Dingo tam nevyleze. Nikdy mu to ale nevadilo, už jako malý si rychle zvyknul spát dole sám.
Třetí věc je, že krom psa s námi bydlí ještě potkani, chovám je už několik let. Momentálně mám dvě samičky, ale za tu dobu, co máme Dinga, jsme jich měli víc, dokonce i vrh mláďat. Potkani mají klec v obýváku a Dingo si jich nikdy moc nevšímal, občas, když nějak moc běhali po kleci, přišel se podívat, co tam dělají. Nebo pokud já s nimi nějak manipuluji, přijde se podívat. Vždycky na ně nadšeně vrtí ocasem, olizuje je a oždibuje, nic jim neudělá (aspoň přede mnou;o)).
A teď vlastní problém. Bylo to někdy v říjnu tuším, šla jsem večer psa vyvenčit a šli jsme spát, když tu si pes usmyslel, že chce znova ven. Chodil po bytě tam a zpátky kňoural, jako když potřebuje akutně ven (v té době se ještě stávalo, že to třeba do rána nevydržel), takže jsem vstala a šla jsem s ním znovu. Ale už nic neudělal. Šli jsme teda znova spát, ale za chvíli začal zase. Opakovalo se to celou noc, vždy chvíli spal a chvíli pobíhal a kňučel. Několikrát za noc jsme s ním šli ven, ale nic neudělal, jen si čuchal rohy, nebo si prostě jen tak přede dveřma sednul a koukal. Nechápali jsme, co mu je, skoro jsme měli strach, jestli mu je dobře, nemá nějaké zažívací potíže, nevím… Ovšem ráno byl zjevně úplně ok, nic mu nebylo. Večer se to ale opakovalo, tentokrát už jsme s ním ale nešli ani jednou ven. Několik dalších nocí to zkoušel znovu, ale ignorovali jsme ho a postupně to ustalo a Dingo opět normálně spal.
Týden před Vánoci se ale problém vrátil. A ačkoliv už jsme ho ignorovali rovnou a ven s ním prostě nešli, tentokrát to neustalo. Naopak, začalo se to stupňovat. Některé noci byly klidnější, vyšiloval jen večer a pak si lehl a usnul, některé noci prochodil skoro celé. První asi dva týdny se to ještě dalo vydržet, většinou vyváděl jen večer, chvilku chodil, zkoušel vylézt po žebříku k nám, koukal z okna, a pak si lehnul. Stačilo ale, abychom se třeba převalili v posteli nebo maličko zarachotili potkani v kleci, a už byl zase na nohou a chodil a kňoural. Když nekňoural, tak si sednul a na hlas dýchal, u toho se taky nedá usnout.
Postupně se to zhoršovalo a zhoršovalo, začal lézt po nábytku (židle, stůl) kam si normálně nedovolí, pokusil se dvakrát projít zavřeným oknem, nervoval víc a víc. Pak už kolikrát ani nechtěl jít domů z večerního venčení. Nebo celý večer, když jsme byli vzhůru, v klidu někde spal a jak uviděl, že se chystáme jít spát, začal šílet. Když jsem si čistila zuby, lezl mi až do umyvadla nebo do sprcháče vedle, kam jinak dobrovolně nevleze, má z něj panickou hrůzu. Když jsme zkoušeli po dobrém, aby si lehl na pelíšek, nezabíralo to, když jsme ho seřvali, stáhl uši, přikrčil se, ale jančil dál. Nakonec jsem zkusila spát s ním dole na gauči, ale moc to nepomáhalo, i když se většinou po chvíli jančení jakž takž uklidnil.
Poslední, co nás napadlo, bylo, dát ho do kotce. Čekali jsme, že tam taky bude dělat bordel, ale ne! Lehl si tam a spal. Asi čtyři dny to fungovalo, pátý den tam začal ráno asi v šest kňourat. Když to udělal i druhý den, přišel si soused stěžovat, ať s tím něco uděláme, že chce spát. Třetí den na něj sprostě řval z okna, něco po něm házel asi, tloukl nám do zdi a přišel sprostě řvát na nás. Tím skončil Dingův pobyt v kotci, jelikož se sousedem není domluva a nechceme riskovat, že psovi nějak ublíží.
Nakonec jsem asi týden spala dole s ním na gauči, což celkem zabralo, vždycky jen chvilku bláznil a pak si lehl vedle na zem a spal. Potkany jsme přestěhovali do kuchyně, aby ho nerušili pískáním a rámusením, ačkoliv přes den mu to nikdy nevadilo, klidně spí přímo pod jejich klecí a rámusu si nevšímá, večer stačí mírné zašramocení a je na nohou. Chvilku to tak fungovalo, jenže mě pak přestalo bavit spát na nepohodlném gauči.
Několik nocí to vypadalo, že se to lepší, ale pak se to začalo opět horšit. Postupně nám přišlo, že se jeho problém soustřeďuje už převážně na potkaní pískání, tak nás napadlo, dát je na noc pryč. A ono to skutečně zabralo. Udělali jsme to několik nocí a Dingo spal jako zabitý, ani si nevšiml, že si čistím zuby a chystám se do postele.
Potkany ovšem samozřejmě pryč dát nechci, kvůli nějakému jeho výmyslu, navíc si myslím, že to nebyl vůbec ten původní důvod, že si to prostě jen nějak spojil, s něčím večer. Nejhorší je, že se to stále zhoršuje, už blbne ještě dřív večer a taky ráno. Přitom vyšiluje i když jsou potkani ticho a spí, nevydávají žádné zvuky. V posledních dnech už blbne i přes den. Je zvyklý, že když přijde z venku, musí být nějakou dobu v kuchyni na pelechu, než oschne a pak až může do obýváku na koberec. V posledních dnech, když ho necháme v kuchyni oschnout, tam jančí, jak kdyby mu šlo o život, jako by tam s těmi potkany nechtěl být. Přitom pak třeba, když jim jdu dát jídlo, přijde se podívat a vrtí na ně ocasem, hrabe tlapou do klece, olizuje je, hrozná sranda. Celkově je v bytě pořád jako na trní, přijde mi. Začal zase hrozně vyšilovat, když někdo z nás odejde, to už nedělal a i tak je pořád neklidný, sleduje nás, pořádně nespí. Ale v kotci taky jančí víc, než to dělal dřív, už tam býval docela v klidu, teď zase blbne a ječí.
Musím říct, že už jsme z toho docela zoufalí… nevidíme žádné rozumné východisko. Zatím nás napadlo jen na pár dní odstěhovat potkany k našim, ale obávám se, že to nebude řešení, protože jak je vrátíme, začne to znovu.
Zajímalo by mě, jestli nemáte někdo nějaký podobný zážitek, nebo třeba jen nějaký nápad, jak to řešit… my už jsme s nápady v koncích a už skoro tři měsíce pořádně nespíme, fakt toho máme dost.