Univerzální smlouva je obvykle ta nejhorší varianta, stejně každý chovatel očekává od zájemce něco jiného.
Nepřeceňovala bych ani ty dotazníky. Podvodník tuší, co tam vyplnit, normálnímu kvalitnímu zájemci se může rozsypat život a velké plány budou k ničemu, nadšený teoretik narazí, když se štěně dostane do puberty... Podle mě v dotazníku chovatel nezjistí nic, co by se nedozvěděl i při ústním jednání. Navíc se mnohdy situace změní později (Pavle, co třeba Karin?). Do člověka prostě nevidíš a chovatel holt asi musí počítat s tím, že to někdy nevyjde.
Takže souhlasím s tím, že jediné, co trochu může fungovat, je odrazovat a odrazovat...
|