Quote:
Originally Posted by Helenasotis
Možná se největší kameny úrazu a zakopaní pudlové schovávají pravě v tomhle  :
"... párkrát jsem zkoušela..."
"... někdy jsme to taky udělali..."
"...to jsme zkusili, ale..."
Práce se psem (je úplně jedno, zda výchova nebo výcvik - obojí je z jednoho soudku) je věc dlouhodobá, systematická a musí být důsledná. Základem je kvalitní a silná motivace.
Jestliže Vás jednou štěně poprvé někde "očůrá", je to signál k tomu, že je třeba okamžitě změnit strategii - zvýšit motivaci k žádoucímu chování (prostě MUSÍTE najít tak zajímavé pamlsky nebo hračky, aby to fungovalo) a posílit prevenci (dlouhá lehoučká šňůra - bez ní ani ránu).
Jestliže Vám pejsek nežere pamlsky, nestojí o hru s Vámi a nechá Vás klidně zdrhnout a je mu jedno, že se mu schováváte, je to známka toho, že jste v prvních týdnech udělali někde něco špatně (nebyli jste důslední, nedělali jste to dostatečně často a hlavně cvičně - ne jen ve chvíli, kdy to nutně potřebujete kvůli cizímu psovi atd., štěně má nesprávný krmný režim, neučili jste ho cíleně si s Vámi hrát a hrát si s hračkami, ne s Vašima rukama atd. atd.)
Na všem lze pracovat a zlepšovat to - chce to obvykle ale trochu přehodnotit svůj přístup a pejskův režim  A čím později se změnami přístupu a nápravami začnete, tím chabější výsledek to bude mít.
Konstatování, že máte "nezávislého vlka" a tudíž na něj žádné metody neplatí, jsou s prominutím hloupost Máte PSA - na to nikdy nezapomínejte! (Jistě - nadřete se s ním, ale pořád je to prostě pes, byť trochu vyčůraný, neochotný se tak snadno podřídit, lehce nezávislý atd.)
Závěrem přeji všem hodně trpělivosti, důslednosti a zároveň radosti i z toho sebenepatrnějšího pokroku (a pokud něco hned nezafunguje, nehledejte chybu v metodě ale spíš ve správnosti její aplikace...) |
S tím nezávislým vlkem jsem to myslela tak jako odlehčení na konec, aby to nevypadalo, že jsem si pořídila "náročné plemeno" a teď si jen stěžuji
Rozhodně ne tak, že nad ním pokrčím rameny a nechám ho růst jako dříví v lese
Jinak náš pejsek žere pamlsky, on žere naprosto cokoliv, co je jen trochu k jídlu, pro kus žvance je schopný ztropit neuvěřitelnou scénu, co nám to dalo práce, než jsme ho naučili, aby se nepokoušel se srdcervoucím řevem vyskočit na linku, když mu chystáme jídlo, neskákal nám do misky, když jí pokládáme na zem (to oboje dělal od prvního dne, co jsme ho přivezli, zírali jsme na to jako blázni
), když vezmu doma nebo na zahradě do ruky pamlskovník, tak se přiřítí a začne si zkusmo sedat a lehat, za co z toho by mohl dostat tu ňamku, v očích výraz šílence, co týden nejedl
Ale jak vylezeme z baráku, nezájem, naprostý... ještě tak v cizím prostředí, kde to nezná, tam i docela na zavolání přijde a pak si i ten pamlsek někdy vezme, ale v místech, kam chodíme častěji, tam na mě totálně kašle a když už náhodou přijde a já ho chci odměnit, tak mi to prostě vyplivne a jde dál... vyzkoušeli jsme už různé druhy pamlsků, ale zjevně to nemá vliv...
Co se týče hraček, tak to si myslím, ať jsme v jeho výchově zanedbali cokoliv, tak tohle fakt ne
Od prvního dne, co jsme ho měli doma, mu místo ruky cpeme hračky, od začátku stylem ruka je "fuj" a pokud možno ignorace a hračka je "super", nadšení a jdeme si hrát... Až teď po nějakých dvou měsících to pomaličku začíná chápat a vydrží se třeba i chvilku o něco tahat nebo běhat s míčkem, ale je na něm vidět, že je to jen z nouze, nikdy se u toho tak nerozdovádí, třeba nezačne vrčet, když se tahá o uzel, jako když se tahá o ruku... Ještě tak ho maximálně baví, když si může něco hryzat (kost, klacek...), ale jinak...
Co se týče nácviku přivolání, tak mám pocit, že jsme ho to učili od mala a důsledně, ono to ani jinak nešlo, on prostě vždycky přiběhl, nadšený, že může přiběhnout, že něco dostane... klidně i od psa, od čehokoliv, ale i jen tak... chodíme s ním často na výlety po lese nebo jinde po přírodě, kde je na volno a každou chvíli ho přivoláváme, když se třeba trochu opozdí, začuchá nebo naopak vyběhne trochu napřed, přiběhne, dostane odměnu a může zase běžet... ale jak říkám, nějakou dobu to 100% fungovalo a pak jak když utne, ze dne na den konec...
Jinak nezávislý a vyčůraný on je, od prvního dne, co ho máme doma na nás dělal machry, žádné, že by byl plachý, vyděšený z nového prostředí, nic takového... jen jsem ho postavila po příjezdu v předsíni na zem, vrhl se na likvidaci našeho bytu a vzápětí i nás
Nebojí se naprosto ničeho, zvuků, psů, lidí... kam přijde, tam je hned jako doma... takže možná to i trochu vyplývá z toho, prostě se tváří, že nás za zadkem nepotřebuje, že si všude poradí sám
Každopádně děkuji za rady, začneme s tou stopovačkou a zkusíme taky toho peška, myslím, že by se mu mohl aspoň trochu líbit, minimálně ze začátku, než si ho okouká
) Pravda třeba je, že to, že nechce jít na vodítku, třeba si lehne a nechce se hnout, jsem docela napravila tím, že řeknu jdeme a když nejde, tak přitáhnu a jde, ať chce, nebo ne... už to pochopil a na povel se sám zvedne a jde, takže by ta stopovačka mohla fungovat podobně, nácvik tohohle nám trval asi dvě procházky... chápe rychle, když chce
Jo a ještě k těm klíčům, těmi ho mám jako trefit? Mě kdosi poradil, že je hodí za psa, že jak to zarachotí, tak se lekne a přiběhne, viděla jsem to několikrát v praxi a funguje to... ale u nás ne, ten náš blboun se nelekne ani trochu, naopak si jde ty klíče očichat