No náš drobeček má 35kg a já asi 53kg, takže když se rozhodne někam jít, tak mám smůlu a jdu taky
Fakt už ho neudržím... proto chodí na vodítku na ohlávce, protože jinak by mě vláčel po městě tam a zpátky, jak by se mu zamanulo
Na stopovačku ho pouštím jen tam, kde je vysoká pravděpodobnost, že nebude živáčka... ale bohužel lidi jsou všude, hlavně teď na podzim houbaři, se vynořují z těch nejnepravděpodobnějších míst
Okolí taky hlídám, začínám mít pocit, že mám smysly jako rys
Naštěstí Dingo dělá to, že když uvidí někoho nebo něco zajímavého, tak se na moment zarazí a kouká, vteřinu, dvě, než se rozeběhne... a to mi musí stačit, abych po té šňůře skočila
Zašlápnutí celkem funguje, protože než se rozeběhne na plno, tak ještě nemá takovou sílu, aby mi jí vyrval... a jak se zastaví, tím jak to s ním trhne, tak jí chytím do ruky. Je to trochu akrobacie, ale už to cvičíme asi od jeho půl roku, takže už je to celkem ok
Přivolání je u nás utopie... ač ho trénujeme od mala, úspěšně ho ignoruje často i když nemá jiný podnět, pokud něco vidí, tak okamžitě dokonale ohluchne
Jinak žiju v naději, že hůř už být nemůže, že přece se musí časem přestat chovat jako malé štěně, minimálně přestane vítat cizí lidi, takže už bude problém jen pes, nebo srna a ne všichni lidi a děti