U nás to teda funguje tak, že Dingo má stopovačku pořád, pokud není na vodítku. Jedině, kdy si troufnu ho pustit bez ní je, když jdeme na vycházku s jiným psem, který poslouchá... to pak vím, že se bude držet jeho a je minimální pravděpodobnost, že by provedl něco jiného. Stopovačku nesundávám, protože všude se může objevit cizí člověk, kterého poběží přivítat, skočí na něj a zarafne se mu nadšením do ruky... všude může vyjít děcko, které radostí sejme k zemi a bude ho štípat do hlavy... všude může vyběhnout pes, se kterým si bude hrozně chtít hrát a 90% psů si s ním nějak hrát nechce, nevím proč
D... všude může být nas... nebo něco jiného vhodného k natření do kožichu, případně k sežrání (to mě trápí nejmíň)... všude může vyběhnout srna nebo zajíc nebo kočka nebo co já vím (i když ty lidi a děti jsou pořád ještě větší problém). Ale že by nemohl volně běhat, tak s tím problém nemá... stopovačku nedržím, tahá jí volně za sebou a já si dávám pozor, abych se držela poblíž ní, abych po ní v čas skočila, když se objeví nějaké nebezpečí. Pokud jdeme někde, kde nevidím za zatáčky atp., tak si ho před každou zatáčkou zastavuju povelem "čekej", aby mi tam nevyběhl na někoho... pokud neuposlechne (což je dost často), tak zašlápnu konec šňůry. Pokud jdeme někde, kde je riziko průšvihu minimální, tak si může běhat jak chce a stopovačka složí jen jako pojistka... když se někdo někde nečekaně vynoří, tak mám prostě větší šanci chytit 10m dlouhou šňůru než metr, nebo kolik, dlouhého psa.