Ja to přiznám celkem otvoreně - pro ich "vlčí" vzhled
Až na druhém místě byla povaha. Od dětstva (z neznámeho důvodu), jsem byla určitě jako mnoho z vás uchvácená vlkmi a taky jsem snila, že jednou takového vlka bud mít. Jejich krása, vytrvalost, neskrotnost... vlastnosti, které jsou na hony vzdálené od nenávistných lidských drbů o krvilačných beštích. Na druhé straně jsem věděla, že mít vlka je téměř nemožné (teď už mi to tak nemožné nepřipadá
) a hlavně jsem chtěla kámoše, kterého bych mohla naučit pár "kousku" (kdo by neměl rád komisára Rexa?). A do tretice jsem chtěla něco velkého a huňatého. A pak jsem, úplnou náhodou asi ve věku 10 -12 let, na záhradě jednoho baráčku pod našim sídliskem uvidela nejhezčího psa na světě, šedého jako vlk s krásně vyceněnými tesáky (dnes si už ani nejsem jistá, zda šlo opravdu o čsv, ale ten okamih si pamatuji dodnes). I přes varování kámošů, ať tam nestrkám ruku, přes plot jsem to stvoření prostě musela pohladit na čumáku. A o nějaký čas později jsem zjistila, že existuje něco jako plemeno československý vlčák. A bylo rozhodnuto
Když jsem odešla studovat do Prahy, bylo jen otázkou času, kdy budu mít nějakého hafana. Nejdříve jsem chtěla oříška z útulku, ale pak jsem si řekla, že když už máme spolu strávit přes 10 let, chci to, o čem už dlouhu dobu sním - ČSV. A když jsem se vrátila po půl roku z Anglie, začala jsem hledat. Taky otevřeně přiznám, že jsem původně chtěla bezpapíráka (ani teď mi na PP moc nesejde, pro mně je to něco víc než "věc" s průkazem původu). Bohužel, nebo naštěstí jsem žádne štěně bez PP nenašla, ale ta touha mít vlastní štěnátko byla natolik silná, že jsem se rozhodla zainvestovat dlouho šetřené peníze... A nelituji!
Bylo to více méně spontánní, téměř bez rozmyslu co všechno to bude obnášet, co všechno mi to v životě skomplikuje (a občas komplikuje docela hodně
). O čsv jsem nevěděla témeř nic, nikdy jsem se žádnym nebyla, nikdy žádneho nepotkala na procházce, nikdy nemluvila s nikým, kdo čsv má. Přečetla jsem pár článku, než jsem se šla podívat na maminku Cenzie a na svého mrňouse poprvé, a bylo to opravdu POPRVÉ, co jsem viděla na vlastní oči opravdového vlčáka! Pohled k nezaplacení a láska na celý život
Teď už toho vím hodně, ale rozhodně ne všechno. To asi nebudu vědět nikdy. Pořád se učím, vždyť Hayaakim je můj první, i když čsv je z mého pohledu víc než "obyčejný" pes. Občas mně dostane do pěkných trablů, občas z něj mám děsné nervy, jindy mně dovede k slzám. Ale jedno vím jistě - už si bez něj život ani nedovedu představit