Ahoj, dřív (před cca 13-17 lety), když jsem měl první čévéčka, všechna spala venku v kotci. Po čase mě sousedé málem ukamenovali. Teď mám 7mi měsíční štěně. Přes noc je většinou venku v kotci. Jen když slídí ježci nebo prší, zavírám ji dovnitř do zahradního domku, protože na ježky řve neúnavně celé hodiny, i když je odnesu pryč, a v dešti zase kňučí, nelíbí se jí to. Zavírání se jí samozřejmě nelíbí, ale nemíním ji prosit ani přemlouvat. Rázné a důrazné TICHO! většinou zabere. Pokud ne, vletím do domku a znovu ji okřiknu, tentokrát sice tiše, ale "zlověstně
)". No a pak zavřu dveře a chvíli čekám. Když začne zase vyvádět, ječet nebo brát dveře útokem, hned vletím dovnitř a to už sama ví, že je opravdu zle. Je potřeba občas i pořádný lepanec za uši. Pes musí vědět, že se mu to nevyplatí. Zkoušel jsem různé pozitivní motivační prvky (žrádlo dovnitř, nejoblíbenější hračky, kosti na hryzání, pochvaly, atd).