ČSV a děti
 

Dobrý den jsem tu nový a přemýšlím nak koupí čsv a každý mě z toho zrazuje že je to plemeno tvrdohlavé nezvladatelné a zlé já osobně si myslím že je to mýtus který mezi lidmi panuje přečetl jsem snad tisíce článků o čsv je sice pravda že cvičení s ním dá více trpělivosti než s no ale myslím že se to vyplatí. Původně jsem chtěl no ale při schánění informací jsem narazil na stránky o čsv a hned jsem se do něj zamiloval (vzhled, oddanost, vlastní rozhodování, prostě je víc přírodní nebo jak bych to napsal než ostatní psi) jsem sice začátečník ale myslím že to není na škodu někde jsem četl že to může být i výhoda. Tak a ted k otázce máme doma dvě děti 9 a 2 roky a malého Yorkšíra tak jsem se chtěl zeptat vás co máte zkušenosti z reality jak se chová k dětem atd. o čsv se toho píše hodně ale toto téma se mi zdá je bohužel opomínano děkuji předem za odpovědi. Jinak máme byt ale od byto cca 80 metrů velkou zahradu kde ho chceme mít a jsme tam s rodinou každý den takže budeme pořád v kontaktu a máme rádi výlety a dlouhé procházky do přírody taže se s námi myslím nudit nebude.

My sice (ještě asi 3 měsíce) vlastní děti nemáme, ale jinak máme s komunikací dětí a psů spíše dobré zkušenosti.
Samozřejmě je potřeba dětem, které už to pochopí vysvětlit, jak se mají ke psovi chovat a ty, které to ještě nepochopí hlídat. Každý pes je trochu jiný, my máme čtyři a o jednom víme, že mu děti mohou lézt třeba po hlavě a neublíží jim, ani je neshodí. U ostatních záleží na náladě, ale většinou s dětmi vychází dobře, nechají se hladit a jsou opatrní, když se mezi dětmi pohybují. O jedné víme, že se dětí bojí a moc se mezi ně nehrne, tak ji nenutíme a necháme ji vše pozorovat zpovzdálí nebo odejít. Nicméně ani ta jim neublíží, pokud ony nebudou ubližovat jí.
Myslím, že se tu najde spousta lidí, kteří mají děti nejrůznějšího věku a mnoho z nich potvrdí, že soužití dětí a psů je u nich bez problému, či spíše prospěšné. Děti se naučí lásce ke zvířeti, zodpovědnosti a vhodnému přístupu, nebudou se bezdůvodně bát a budou mít skvělého společníka na hraní. Ty starší (nejen) se psy často i cvičí.
Nejlepší způsob jak se o tom přesvědčit, je zúčastnit se nějaké akce, kde se lidé a vlčáci scházejí.
Nejbližší příležitost bude asi 16. dubna v Roudnici nad Labem, kde bude bonitace vlčáků. Sejde se jich tam spousta od štěňátek až po dospělce nejrůznějšího věku a dětí nejrůznějšího věku také. Taktéž tam bude mnoho chovatelů, takže si můžete promluvit a načerpat informace, které třeba ještě nemáte. Zároveň uvidíte, jak probíhá svod a bonitace vlčáků, což pro vás bude také velmi užitečné, pokud si vlčáka pořídíte.
Jinak se také konají různé další akce a akcičky, kde se s vlčáky můžete setkat - často chodíme na procházky například do zoologických zahrad a podobně. I tam se s nimi můžete osobně seznámit (doporučuji chlupuodolné oblečení ;) ) a leccos dozvědět.
:wolf

No já mám doma mladou fenu a 6 leté dítě (synovce) A ten u nás bydlí asi půl roku. Než u nás bydlel, moc v lásce ho neměla, radši se mu vyhla, ale od té doby co u nás bydlí ho miluje. Sice ho občas schodí na zem, ale nikdy ne schválně. Chová se k němu něžněji než ke zbytku rodiny. Nikdy do něj nekouše, dobrovolně se sním jde pomazlit a dokonce mu je ochotná předvést základní poslušnost s takovým nadšením, že ji podežřívám z provokace mé osoby, protože takové nadšení mě nikdy nepředvede i když mám v ruce maso.

Krátce a stručně - feny vyrůstající ve společné domácnosti s dětmi jsou bez problémů. Chovají se velice tolerantně a nechají si líbit téměř vše. Se psy to může být horší. Oni nejsou od přírody tolik tolerantní k mláďatům, takže se mláďata musí více krotit. Já mám hodně temperamnetní děti a myslím, že dnes už oba (kluci) moc dobře vědí, kde je hranice, kterou nesmí v chování k Agarovi a Miovi překročit.
Z chování psa k dětem z několika náhodných setkání se nedá příliš usuzovat jestli má nebo nemá děti rád. Až ten pes, který je s dítětem nucen sdílet společnou dománost má možnost svůj skutečný názor na dítě projevit.

Děkuji všem za odpovědi a jsem rád že je to takhle jak tu píšete chceme fenku takže to bude zase o něco snažší. Moc jste nám pomohli a těším se až v březnu zavítáme mezi vás s naší fenečkou;-)

Já bych psa bez dozoru s malým dítětem nenechala, i kdyby byl sebehodnější, takže asi tak...Nikdy nevíš (zvláště ze strany dítěte, ne toho psa). Děti jsou parchanti, moje sestřenice třeba běžně psy tahá za uši, za ocas, leze jim do boudy i když se jí tam běží schovat...už jí jeden pes i rafnul.

S plemenem to, myslím si, nemá moc souvislost.

Podívejte se na tuto:

http://picasaweb.google.com/graba.cz...eat=directlink :p

Moje fenky: Uni od Úhoště a Crying Princess Chantal Srdcerváč - Milují děti. Žijí s námi doma - a všechno je v pořádku!:p

Lepší pro vlčáka jako roste s dítětem od malé:p


P.S. Omlouváme se za chyby

U nás je to obráceně - tolerantnější je pes (nebo je línější se ohradit), holky se spíš seberou a odejdou. Asi to bude kus od kusu, ale obecně s tím fakt problém nebývá a když, tak na straně dospělého... Ale máš pravdu, že u nás to zatím byl vždy krátkodobější kontakt, ne trvalé soužití.

Až to trvalé soužití prověří. Někdy může situaci zlepšit, někdy zhoršit.

Ještě jsem se chtěl zeptat (nechci zbytečně zakládat nové téma) od kdy je nejvhodnější se přihlásit na cvičák nebo raději cvičit sám doma pomalu a spíše formou hry? Někde jsem se dočetl že na některých cvičištích nejsou moc rádi za toto plemeno a tak nevím raději bych cvičil sám doma než být někde nevítaným hostem:evil:

Z mojich skúseností s mojím 1. ČV (pes), ktorý bude mať pomaly rok sa dovolím pripojiť do debaty.Jeho povaha je ako skoro všetky ČV živá, má rád všetko a všetkých, od malička sa ničoho nebál, no hyperaktívny určite nie je! Vlastné deti nemám, no pri návšteve synovcov (3r.) teda musím dávať riadny pozor, aby im z radosti neublížil. Momentálne sa im pozerá skoro do tváre a minule len tak v zlomku sek.si zmyslel, že 1-mu stiahne čiapku z hlavy a popritom si ich inokedy nevšíma a nevadia mu. Viete si to predstaviť? Hrôza, zrútil ho pri tom na zem, čiapku ťahal aj s vlasmi a chytil ju tesne pod okom, keby som tam nebola.. a pod.situácie sa môžu vyskytnúť aj inokedy. Takže určite veľkosť psa verzus dieťa netreba podceňovať nikdy a dávať na deti pozor, aj keď si myslím, že na plemene nezáleží. 10 psov sa môže zachovať úplne inak. Ale sú to NAJ spoločníci. Toť vsjo za mňa. Peťa

Tak s tímto přístupem se na cvičáku opravdu někteří setkali. Určitě se někdo pochlubí.
Přesto naopak existují cvičáky, kde mají ČSV rádi, jsou na ně zvyklí a umí s nimi pracovat. Nějaké by měly být označené na "Mapce výskytu vlčáků", jinak je asi vhodné hledat podle místa bydliště. Něco se možná najde i na starších fórech. (třeba http://www.wolfdog.org/forum/showthread.php?t=1939)
S čímkoliv se u vlčáka má začít co nejdříve, do tří měsíců se toho doporučuje stihnout co nejvíc - tedy pokud máte v úmyslu chodit na cvičák, choďte od malička. Stejně musíte začít od začátku.
:wolf

S manželom máme spolu tri deti od 12-15. Naše deti nie su veľkými milovníkmi psov ale rešpektujú ich. S "vlkošom" sa hrali tak do 4.mesiasov jeho veku, potom boli jeho hry neznesiteľné, znášala som ich len ja;), na sebe. V 5.mesiaci vážil cca 20 kg, meral 60 cm, nie je a nikdy nebol hyperaktívny, ale všetku energiu vedel vožiť do piatich minút neskrotnej sily. Deti fakt miluje, len jeho prejav lásky je hrozivý - škriabanie, driapanie, okusovanie tváre a ťahanie za vlasy. Bref musí byť patrične unavený, aby sa správal "slušne", ale aj vtedy má občasné-náhle prejavy jeho "hrôzostrašnej" lásky...Fakt je ale ten, že je ustajnený v koterci, čím je obmedzený jeho styk s deckami...možno keby s nimi bol stále, bolo by to iné.

Tak se musím pochlubit dnes jsme si konečně přivezli domů štěnátko fenečku Bestu z Heršpic je jí 6 týdnů a zatím se jen seznamujeme až bude trošku času pořídím nějaké fotečky a dám je sem jinak dík všem za rady :-)

Super, tak pevné nervy prajem :-D a veeľa psej lásky. peťa

Jé, tak to máme sourozence, jsem hrdou majitelkou Bestina brášky Brana :)
Taky jsem zvědavá na jeho vztah k dětem, každý víkend k nám chodí na návštěvy dvouletá holčička, tak uvidíme. Zatím se jí docela bojí, i když je klidná a opatrná, lepší vztah projevuje k dospělým. Uvidíme jak to bude dál :) časem si ji určitě oblíbí. Ale té hrůzolásky, o které jsem se tady dočetla se taky trochu bojím, aby nám pak neteřinka neplakala z toho, že ji Bran zahrne láskyplným okusováním a škrábáním, jako to už teď dělá mně :twisted:

Tak u nás zatím bez problémů teda okusuje nás pořád ale když se řítí na děti tak stačí říct fuj a hned poslechne tohle umí perfektně jen je to horší s naším druhým psem Leníkem(Yorksheer) s tím si chce pořád hrát a on zase vůbec a ještě navíc mu zabrala pelech tak snad se to mezi nima srovná:roll:

My druhého pejska sice nemáme, ale zato máme tři kočky :rock_3:twisted:

Asi není problém u psů, kteří vyrůstají s dětmi doma od mala. Já za svého psa ale musím říct, že dětí se vždy trochu bál a pokud mohl, vyhnul se jim. Doteď bez problémů toleroval jen neteř (dnes cca pětiletá), která se kolem něj mohla motat jak chtěla. Nijak mu nikdy neubližovala, přesto po ní nedávno vystartoval "bez příčiny" - když vešla na chatě ke mně do pokoje, aby mi dala pusu na dobrou noc. Otevřenou hubou jí narazil do obličeje. Naštěstí to skončilo jen modřinou. O pár hodin později na neutrálním území už byl zas v pohodě.
Takže po této zkušenosti doporučuji od mala poctivě socializovat psa s dětmi zejména tam, kde doma zatím nejsou ale jsou v plánu.

Dobrý den, taky přihodím jednu svoji zkušenost. Mám tříletého psa Erwina, se kterým od malička chodím do školy. Učím na prvním stupni a moje děti jsou na pejsky zvyklé, návštěvy nejsou nijak pravidelné, je to třeba i jednou dvakrát do půlroka. Ale přesto jsou návštěvy pohodové. Erwin děti miluje, naštěstí u dětí neprojevu hrůzostrašnou lásku, to jen u mě a přítele, ale u dětí je jak beránek. Všechny oňuňává, ale s takovou jemností až zírám. Nikdy bych ho nenechala bez dozoru, protože dětí je 20 a co kdyby se cítíl ohrožen, jeden nikdy neví...druhý můj pejsek (čínsky chocholatý pes) Budulínek k nám přišel před rokem a ze začátku to bylo trochu krušné. Taky si nechtěl hrát a vlk ano. Nakonec se sladil a jsou jak bratři. Všechno dělají společně, dokonce i o jídlo se dělí. Tak se nebojte, ono se to časem srovná. Přeji hodně sil a spokojený láskyplný život s vlkem. Tereza W